Still 2gether (2020)

Druhá série je dospělejší a vyzrálejší, a přestože natáčení bylo ovlivněno první vlnou Covid-19, není to na obrazovce téměř znát. Díky tomu, že druhou sérii převzal náš oblíbený režisér Aof Noppharnach, vidíme zde postavy Tina a Sarawata v jiném úhlu pohledu, než v první sérii. Vidíme je zde už jako opravdový pár. Sympatická je mě i hudební složka seriálu. Soundtrack od popového dua z Bangkoku Scrubb nemá chybu. Výjimkou je závěrečný song „Ten člověk musíš být ty“ v podání Wina, který v současné době rádi zpívají Fourth a Gemini na svých fanmeetincích.

Pro mě nic moc. Děj mě nezaujal. Nuda

Vzorce ztvárněných mezilidských vztahů jsou od těch našich v mnoha ohledech odlišné. Někdy úsměvné, jindy zarážející a často také nepochopitelné. Sarawat je zde tou hybnou silou, zatímco Tine brzdou. Sice spolu sdílí byt i lože, ale jejich vztah se nikam neposunuje. Více se věnují svým nově získaným klubovým povinnostem, než vyrovnání odlišného pojetí partnerského vztahu. Ale možná to jen vystihuje skutečné nerovnocenné pojetí postavení partnerů ve společnosti.

Změna režiséra pro toto pokračování původní série 2gether The Series určitě prospěla. Téma škola bylo více upozaděno, zmizel "obtížný hmyz" (rozuměj houfy) thajských dívek ve školních uniformách ječících z toho, jak jsou "ti kluci krásní", vztahy mezi kluky už nebyly tak upjaté, větší barevnost, komediálnost a i celkové zpracování.
Ve vztahu ústřední dvojice jsem stále více věřil Sarawatovi a dále mě nejvíce oslovili hezouni Tim a Dim.

Stále mám ale tyto pocity:
- upjatost ve vztazích mezi "milujícími" kluky, kdy Tine je v soukromí pohoršen, když zjistí, že jeho láska spí v posteli nahá, nechce si nechat dát v soukormí ani pusinku nebo šáhnout na hruď
- domnívám se, že thajská velkovýrobna chce divákům namluvit (neplatí to pro všechny jejich seriály), že existuje zvláštní skupina mladíků, které hrají heteráčtí herci a kteří se mají "rádi", ale nejraději bez sexu a pokud pusinka, tak štítivá