Podrobnosti recenze

Mám rád nenápadné filmy o běžných starostech „obyčejných“ lidí. Takový je přesně tento. Odehrává se v komunitě mexických imigrantů v předměstské čtvrti Los Angeles, jehož lesk sem téměr nedoléhá. Hlavními hrdiny jsou dva vyděděnci: Magdalena, která ve čtrnácti letech otěhotní (ani se jí nedivím - až uvidíte s kým) a ztroskotanec Carlos, který kromě podřadné práce u myčky aut nemá na práci nic jiného, než se zaplést s pohledným gay párem ze sousedství. Carlos žije u svého tolerantního, laskavého prastrýce Tomase, u kterého skončí i Magdalena, protože jí její přísně nábožensky smýšlející otec nedokáže odpustit její „smrtelné provinění“. Strýc Tomas je jedna z nejkrásnějších filmových postav, jaké jsem v poslední době viděl. Film neoslňuje strhujícími hereckými výkony, výpravou ani vizuálními efekty. Téměř dokumentárním způsobem zaznamenává výsek ze života několika lidí. Přirozeně, neafektovaně, uvěřitelně. Film na mě natolik zapůsobil, že mu odpouštím i lehce patetickou scénu v závěru a poněkud schematické vykreslení charakteristik obou sociálních vrstev (bílí/tmaví). Zásadnější výtku mám hlavně k ne příliš uvěřitelnému náhlému duševnímu dozrání Carlose. Velkým bonusem je výběr hereckého představitele pro roli Garyho. :)