Všechny recenze
Ozona já zkrátka můžu a toto jeho Léto se mi líbí. Super týpci, mezi kterými to funguje, umějí hrát a dobře se na ně kouká, žádné ubrečené a ukňourané výlevy, žádná nerealisticky uřvaná a malicherná Amerika, do toho atmoška osmdesátek, dobře zapadající hudba, vše zpracované filmařským harcovníkem. Příběh je přímočarý, jednoduchý a co na tom, že nás Ozon tahá tři čtvrtiny filmu za fusekli. Ještě před závěrečnýma titulkama mu to stejně odpustíte.
Intenzivní, neuvěřitelně dojemné, ale hlavně kruté - tupý otec nevidí co skrývá synova čepice.
Film jsem viděl už dost dávno, pamatuju, že mne rozčiloval, jak jednoduchými, místy kýčovitými prostředky se pokouší mne dostat ... a stejně mne dostal. Tak i teď. Díky za připomenutí, funguje stále.
Naprosto úžasné, ať svou romatickou částí nebo tou lehce kriminální. Anotace jsou poněkud zavádějící, ale to je ostatně jedno. Krásně vykreslena atmosféra 80. let (ač teda tu francouzskou znám jen z vyprávění). A především prvních lásek (to už znám dost jasně), což byl pro mě takový návrat v čase, kdy si člověk říká "no na tohle bych radši nevzpomínal, ale je to přesně tak". Skvělě vybraní herci, kteří odvedli perfektní práci (Lefebvre opravdu "k sežrání", Valeria Bruni Tedeschi snad od doby Crustacés & coquillages nezestárla), dobrá kamera, jen by zvukař mohl lépe sladit hlasitost.
Pandemie Covid-19 změnila celý svět, dotkla se snad každého člověka a odrazilo se to i ve filmu. Tyto příběhy mají něco společného, ale i tak je každý trochu jiný. Na IMDB mi to vypočítalo průměr zhruba 5,5, takže to tak dávám i sem. Alex & Brix - Andrew je po rozchodu rád, že s ním Brix tráví čas, i když je ten čas placený. Asi jinak na to bude pohlížet teenager a jinak člověk se zkušenostma. Bylo tam cosi ve vzduchu... Calvin & Drake - ne každý je vhodný na vztah a určitě ne...
Hodnota filmu No Hard Feelings spočívá v tom, že situaci imigrantů v Německu vidí jejich očima, nikoli přes sluneční brýle evropských konjunkturalistů. Porovnejme film třeba s rozjásaným Wo willst du hin, Habibi? *), a rozdíl bude jasný (BTW: tvůrce Habibiho natočil také protičeskou agitku Das Phallometer **)). Témat otevřených ve filmu je jistě hodně, prostě proto, že i s imigrací jich souvisí hodně. V mnoha případech se žádná řešení ve filmu nerýsují, protože ani realita zatím žádná nezná. Autoři sdělili, co sdělit chtěli, my s jejich pohledy a záměry souhlasit můžeme či nemusíme, je ale dobré je znát. ...
Zajímavé téma šlo rozhodně zpracovat lépe. Amatérské výkony téměř všech herců a celkové pojetí filmu bylo pro mne slušným zklamáním.
Klidně bych mohl při psaní recenzí na danou produkci vycházet z těch předešlých a s klidným svědomím používat klávesové zkratky pro kopírování a následné vkládání částí nebo i celých textů. I zde se totiž jede v rámci pevně vytyčených mantinelů. Jedním z mála ozvláštnění pro měl byl naštěstí představitel Sarawata, jehož herectví na mě působilo až magnetizujícím účinkem.
"Když by člověk hned na začátku přistoupil na to, že je to záměrně taškařice, tak by si to užil víc.", hudruje divák na CSFD. Ale, milý tomeši, vždyť je to jasné nejpozději v okamžiku, kdy tetička morduje švába, to ti fakt nedošlo? Připustme ovšem, že v té části světa, kde spousta filmové produkce působí jako groteska, ač je míněna vážně, typicky telenovely, záměr natočit skutečně grotesku nemusí být hned jasný a chtěně "groteskní" akce herců vycházejí přehnaně. Na IMDB diváka čílí "full-frontal nudity" při milostné scéně. Ne, že by prý byl prudérní, ale ačkoli má jít...
Čeho je moc, toho je příliš. Možná kdyby do filmu nepletli tolik problémů najednou, ale zaměřili se jen na něco, bylo by to lepší. Spousta věcí je tudíž nedořešených, nevysvětlených, chybí prostě odpovědi na dost otázek vč. nejasného konce. Špatné je to místy i po technické stránce, kdy kameramanovi zřejmě upadla kamera a pak to zapomněli vystřihnout nebo zvuková stránka. Naopak je třeba ocenit herecké výkony a prostředí, ať už města nebo venkova. Zarážející je, že ač mám z filmu dojem, že Írán je vlastně fajn, za celou dobu nepadla ani zmínka o tom, že gayové tam nemají zrovna na...
Míra gay obsahu je dle mého: 100% (vždyť je tam i poměrně otevřená gay erotická scéna). Plusy: Výstižné zachycení jak nejistoty ze setkání s cizím člověkem, tak zvláště s neznámým v homofobním prostředí. Srozumitelnost chování obou postav a sympatie s nimi (v případě seržanta aspoň jejich náznak). Nic explicitního a možná se pletu v etniku chlapce, ale pokud se pracovalo i s tématem etnického napětí mezi Srby a Albánci (koneckonců přímý dotaz se musel týkat jugoslávských válek), tak mnohem lépe než třeba Hardcore (2016) s odkazem na holokaust. A kdyby to bylo zřejmější, tak i podstatně lépe než Strano telo....
Kluci dospěli v evidentně kvalitním vztahu do fáze, kdy je možné pokračovat, jestliže oba zapnou rozum a každý něco obětuje. Nebo se rozejít... čeká ale v budoucnosti něco aspoň takhle dobrého? Heteráci v té situaci založí rodinu a pořídí si dítě, u gayů to tak jednoduché není. Hodně spolu a hodně vedle sebe tráví dovolenou na řeckém pobřeží. Co do formy vidíme zvláštnost: nositelem sdělení je zde slovo, monolog, který je obrazem pouze ilustrován. Obraz popisuje dovolenou v přírodě, text minulost ve velkoměstě, rekapituluje celý vztah kluků s dobrým i zlým. V kvalitním filmu vyjádří autor...
Koľko gay príbehov z Guatemaly človek videl? :) Určite, nie je to bežný americký film s jasným priamočiarym dejovým oblúkom a svižnou dynamikou. Naopak, je to pozvanie žiť s postavami zo spodnej strednej vrstvy spoločnosti, v chudobnej štvrti chudobnej krajiny ich bežný každodenný život - s opakujúcimi sa rutinami, drobnými variáciami, pokusmi o malé zmeny i totálny únik ("kdekoľvek len nie Guatemala"), snívanie i sklamanie - v epike tak malej ako umožňujú ich stratené životy. Napriek tomu ako to znie, nie je to vôbec typický bezútešný "polodokument" zo slumu. Má svoju estetiku "nekomerčnej neobjavenej destinácie" a postavy zasa svoje nádeje...
Bruce LaBruce zřejmě stárne. Dřív ty jeho filmy byly taky ujetý, ale mělo to aspoň šťávu. Saint-Narcisse je sice ujetej, ale jen jako by opatrně, aby to moc neurazilo. Ostatně ono moc není čím urazit nebo šokovat. Narcismus je prostě jeden ze sexuálních neškodných "směrů". Matka, která přišla o dítě, aniž by věděla, že tam byly děti dvě - taky nic šokujícího. Že je ta matka lesba, která to dřív musela tajit? Taková je historie. Fláterník gay je už dneska taky dost otřelé. Dvojčata mají spolu sex? Vzhledem k tomu, že jsou stejnopohlavní, nelze to srovnávat s hetero stykem považovaným...
Je mi celkom záhadou ako tento zaujímavý umelecký film prešiel tuzemskou distribúciou bez povšimnutia. Určite to však nie je "ľahké pozeranie" na spríjemnenie večera. Tri príbehy - gay páru na ceste do hôr ktorý kvoli odlišným základom životnej filozofie podstúpi ťažkú skúšku; babičky jedného z nich žijúcej v domove pre seniorov, ktorá je umelecky nadaná, no začína sa z tohto sveta strácať, vonkajší a vnútorný svet sa jej začínajú bizarne prelínať; a jedného z pracovníkov domova, ktorého sizyfovská snaha zabezpečiť svojej rodine ilúziu normálneho života strednej triedy sa mu rozpadá pred očami skoro sadistickým spôsobom. Walden je...
Zaujímavý koncept natočiť film bez dialógov. Rôzne zábery na mlčiaci pár (veľmi sympatických) chlapov slniacich sa alebo kúpajúcich sa na pláži, či už spolu (v rôznych situáciach a náladach), alebo osve - sprevádza monológ jedného z nich. Lyrika, bukolika, filmová poézia - ktorá si žiada vyladeného diváka. Klasický dej tu nenájde tak ako ani "riešenia vzťahov" v dôverne známej klišé podobe. Vizuálna a zvukovo/hudobná zložka je veľmi podarená. Chalani sa podujali na obvykle nebezpečný podnik - stráviť dovolenku stranou od ľudí, len sami pre seba, vnímať okolitú krásu, vnímať ju spolu, vniesť do vzťahu nové impulzy....
Bylo by moc divné, kdyby se gay divákům nelíbil film, kde se s chlapeckou a mužskou sexualitou pracuje tak rozsáhle, a zároveň naprosto seriózně. Jenže: vzniknout film v roce 1986 tam, kde se odehrává, šlo by ještě tolerovat zastaralé teorie o homosexualitě (dědění homosexuality po otci, dominantní matka), které se v něm zrcadlí. Podvědomé náboženské vnímání homosexuality jako hříchu samotnými gayi, díky němuž je děj rámován obrazy pekla a potoky krve, by v roce 1986 bylo v Latinské Americe ještě možné chápat. Jenže film byl uveden v roce 2018 a jednoznačný odstup od dřívějších pohledů v něm chybí, staré pověry...
Míra gay obsahu je dle mého: 20% (vizte níže). Vzhledem k tomu, že podle Wiki se jedná o jeden z filmů inspirovaných brutální vraždou Daniela Zamudia, vůbec se nechci ohlížet na to, že technicky není špatný a příběh by bez reálného předobrazu nebyl od věci. Navíc nesnese srovnání s 2. na Wiki uvedeným filmem Nunca vas a estar solo; ten se nesnažil zašumlovat příčinu útoku nebo ji svádět na alkohol a i když pracoval jak s výčitkami jednoho z útočníků, tak i s jeho skytou homosexualitou, nepostavil děj kolem něj tak, až to vypadalo, že se ho snaží omlouvat a...
Mínusy: Gay stereotyp - nezdravá sexualita sourozenců výsledkem dusného i dusivého rodinného prostředí s dominantní matkou. Sourozeneckou chemii herců tvůrci přetavili v incestní. Zajímavý nápad s přeobsazením v závěru zabil konec, nadto nastavovaný. Plusy: Tísnivá až horrorová atmosféra. Borjovy scény objevování vlastního těla a sexuality. Parádně 70kový a sexy plakát. .
Život je jen náhoda jednou jsi dole, jednou nahoře... ... a žitelný je hlavně proto, že "dole" a "nahoře" se střídá. Ocitáme-li se "dole" či na cestě "dolů", často saháme po příbězích, které se odehrávají "jenom dole" - rezonují s naším okamžitým pocitem. Dedalus je filmem právě pro takové situace. Bezútěšný, beznadějný, bezvýchodný, depresivní. Triptych otevírá část, v níž lidský život vzniká, a uzavírá část, v níž spěje ke konci. Úvodní část je vizuálně slibná, avšak dějově nepřehledná. Střední část bude asi gayům (a nejen gayům) nejbližší. Příběhem mladého prostituta s náklonností...
