Všechny recenze

Celkom sympaticky na mňa pôsobila kombinácia nesmelosti a skoro bezostyšnej intenzity s akou sa roztomilo šeredný Ezequiel otáča za chlapmi - niečo ľudsky povedomé z tých bezradných čias dospievania. Udivili ma aj reakcie jeho objektov záujmu - síce obvyklá studená sprcha, ale zároveň pomerne nenásilná, prinajmenšom mu dávajú vedieť že jeho pohľady vnímajú. Párkrát som sa s ním / za neho začervenal. Hneď za tým nasleduje až príliš hladko sa odvíjajúce zoznámenie s Monom, tak trochu rozprávka, aj keď je tu viac "praktickej" sexuality než citového zaangažovania. Na Bergera zrýchlené, no asi adekvátne veku protagonistov. Monove...

Som rád že som film videl, ale nebola to ani diera do sveta. Kto má rád filmy Marca Bergera, pozvoľne plynúce, "zadívané" do zaujímavých zákutí, tu nájde veľmi podobný rukopis (tipujem že Lucio Castro s ním nejako pracoval alebo sa nechal inšpirovať - produkcia je Argentínska) a tiež herca z nedávneho El Cazador: Juana Barberiniho. Aj keď návnadou pre mňa bol skôr hrdzavo-roztomilý Ramon Pujol. Hneď skraja by som som vyvrátil podobnosť s britským Víkendom. Ak sa dobre pamätám, ten ma očaril nehou, ľudskosťou, láskavosťou - ktorá na mňa pôsobila ako zjavenie vo svete veľmi "maskulínnej"...

Na film jsem se díval pár minut. Jestli něco narůstalo, pak hlavně zvědavost, proč mne tak strašně nudí a otravuje, proč nejsem schopen se chytit. I nahlédl jsem mezi divácké reakce na IMDB. K tomuhle dílku je tam jediná, od diváka OJT, a je napínavější, než film sám, protože líčí dlouhou a strastiplnou cestu celého projektu do propadliště dějin. Tak jsem zavřel VLC a použil klávesu DELETE.

Camille Caroli se podařilo s grácií zpracovat námět, který by klidně vystačil na celovečerní film, do osmnácti minut i se závěrečnými titulky.

Krásný romantický kraťas, který lze s klidným svědomím doporučit. Jednoduchý příběh o prvním setkání dvou kluků, kteří spolu dosud komunikovali pouze prostřednictvím videohovoru. Režisér Tyler Rabinowitz si všechno pohlídal, aby byl divák patřičně dojat, aniž by však šlo o chladný kalkul. Ať už jde o výběr lokací nebo krásné mladé kluky, kteří se nebojí projevit city před tím druhým a před kamerou ukázat svá krásná těla. Je to milé, je to dojemné a má to otevřený konec, takže případné pokračování je už na nás divácích. Mimochodem velmi přesvědčivá chemie obou herců, opravdu jsem jim tu zamilovanost věřil. Je to lepší...

V některých časech jsou před nálepkou kýče chráněna tíží doby i hodně prvoplánová díla. A i kdyby ne, pořád lepší poctivý americký kýč, než obvyklá falešná česká hra na art a alternativu, nebo ubíjející "laskavý humor". O snobismu nemluvě. • http://www.queerguru.com/: ... zasahující drama ... natočené před lockdownem, který vyvolal covid ... nám připomíná, jak bolestně dopadá současná pandemie na vztahy na dálku. • http://www.shortoftheweek.com: Film byl inspirován Rabinowitzovou vlastní romantickou zkušeností ze setkání s klukem, s nímž ho svedla dohromady seznamovací aplikace. “Když jsme konečně mohli strávit společný weekend, zjistil jsem, že dokážu...

Povedený film i námět

Povedený film

Když se zakymácejí skoro všechny životní jistoty a krize středního věku vrcholí, zdá se život být v troskách. Ve filmu Rialto to divák vnímá o to víc, že je příběh napsán a natočen s nesmírnou precizností v každém detailu, s pochopením pro nejjemnější nuance motivací jednání, myšlení a cítění postav, že je film skvostně režírován a zahrán. V závěru Colm trosky symbolicky odklízí a do prázdného domu přichází kdosi pro diváka neviditelný. Být věřící, modlím se, aby to byl Colmův syn Shane. Postupné lidské přibližování mladičkého prostituta Jaye ke Colmovi, zejména závěrečný nezištný a moudrý...

Pokus o studii extrémní a zvrácené manipulace tří dospělých s jedním mladým klukem. Záměrně chladné a odtažité, záměrně pomalé. Na můj vkus příliš mnoho hetero-sexuálních scén. Jako celek mě tento přespříliš extravagantní a sebestředný film příliš nepřesvědčil.

Realita závěru lidského života je zobrazena velmi taktně a kamera je vypnuta v pravý čas: co čeká Rolanda, tím už divák jitřen nebude. I tak si film zaslouží být vnímán citlivěji, než jen jako příběh dvou roztomilých staroušků, nad nímž se dušičce tak hezky povrchně smutní. Přeci jen jde o obecný lidský úděl: každý k moři dopluje. Nám zbývá než usilovat, aby toho hnusného, co Bertila a Rolanda v životě potkalo, bylo na světě méně a méně.

Emocionálně vypjatý příběh skoro padesátníka, který většinu svého života strávil v dublinských docích a právě ztrácí jistotu zaměstnání. I v rodině se dvěma dospělými dětmi prochází silnou citovou deprivací, kterou řeší pitím a uvědomováním si své pravé sexuality. Setkává se s mladým prostitutem, u kterého hledá v první fázi spíš porozumnění než sex. Ukazuje se, že mladík je spíš než prostitut a vyděrač jen dítě žijící svůj zpackaný život. Ve fimu mi trochu vadila až přílišná nenávist hlavního hrdiny k sobě samotnému a příběh mohl být rozehrán do větších detailů.

Při práci z domova přece jen vyšetřím nějaký ten čas a večery se prodlužují, prošel jsem tedy trochu historie a narazil na seriál Cuffs. Líbil se mi poprvé a líbí se mi i podruhé. Každodenní práce policejního oddělení a hlavně někdy až úzkostlivě korektní přístup je opakem policejních kovbojů typu "Polda" nebo skoropsychopatů policejních vyšetřovatelů. A protože je situován do Brightonu, oblíbeného místa anglické gay komunity je v seriálu i silná gay linka, která tu působí naprosto přirozeně. Za zmínku stojí i sympatický velšský herec Jacob Ifan.

Celkem nevlídné počasí plně korespondovalo s náladou jedné z holek, která si naštěstí uvědomila, že mračna se začala stahovat díky ní.

Je to už softporno, nebo ještě není? Ale to je fuk, rozhodně je to zábavné. Děkuje-li níže Deleatur tvůrcům, že titulky nejsou potřeba, přidejme i poděkování Matce Přírodě, že se (aspoň) tyhle věci mohou odbýt bez řečí - i to je na nich fajn. Rafael Ruiz Espejo natočil ještě dva další kraťasy: Hola (2014) a Primavera (2018) - snad se někdy vynoří.

Působivý příběh ženatého muže, stále silněji přitahovaného mladým prostitutem. Není to zrovna příjemná podívaná, protože jde až na dřeň při zobrazení neutěšených vztahů v jedné rodině i při zachycení disharmonického vztahu a sexuální i citové závislosti stárnoucího muže na mladém klukovi, který trpí neutěšenou existenční situací. Vřele doporučuju všem, kdo ve filmu hledají životní pravdu bez obvyklých klišé.

Typický americký gay film výhradně pro gaye, dva pohlední mladíčci, láska na první pohled, bohužel tomu chybí opravdovost, skutečné emoce, pro mě jen cukrkandlově povrchní miniatura.

Tento film jsem shlédl po přečtení Václavovi recenze a podivil se, že tenkrát unikl mé pozornosti. Příběh je zcela neotřelý a originální, proto asi i možná trochu kontroverzní. Kdo v příběhu vidí zneužívání, úchylnosti či odpornosti, film vůbec nepochopil. Naprosto přesně to zhodnotil Václav a já bych jen dodal, že příběh předestírá několik témat a jedno, které je naprosto dominantní, je obrovská manipulace. Mladý kluk je dokonale a vychytrale vysáván jako citron trojicí dospělých jedinců. To ale není odsudek, jen konstatování, protože Jonas už není dítě a určité profity z celé situace také nejsou k zahození, že....

Plusy: Příběh, který pohladil po duši. Chemie mezi ústřední dvojkou. Civilní výkony. Metráž akorát. Drobné mínus: Stereotypní rozdělení rolí.

Hned po dokončení studií se filmařský elév Patrick Muroni pustil do své první práce, Un matin d’été. Mikrostudie o mrákotném ránu po euforické taneční party, na níž to mezi dvěma kluky poprvé zajiskřilo. Hezké záběry, přirozeně působící jednání herců, avšak vše je příliš načechrané i na těch šest minut stopáže. Anotace Mezipater, na niž upozorňuje Jiří, navozuje pocity ze zobrazené situace nápaditěji, než celý ten film.