Le fate ignoranti / Falešné vztahy (2001)

Film je na csfd.cz uváděný jako Falešné vztahy, ale jelikož to byl jeden z mých prvních (spolu s Z ložnic a budoárů a Dotykem růžové), zůstal mi v paměti pod svým poetickým názvem, který je přesným překladem italského originálu. Navíc právě Nevědomé víly jsou příčinou toho, že se Antonie doví pravdu…
A tou pravdou je, že Massimo neměl jen milence, měl celý jiný svět... do kterého Antonia po překonání počátečního šoku docela rychle zapadne.
Mezi ní a Michelem se vytvoří velmi zvláštní vztah, ve kterém oba hledají něco, co už ale najít nelze, protože ten, koho milovali, se nikdy nevrátí... A paradoxně jim tohle sbližování ubližuje a zároveň je uzdravuje?
Na rozdíl od Cukráře (The Cakemaker, 2017), který se zabývá stejným tématem, je tenhle film optimistický a poslední záběr nám dává možnost vysnít si konec podle vlastních představ?
Ať má film jakékoli neduhy, je mi to jedno... na první lásky se nezapomíná?

Jeden z mých nejoblíbenějších filmů

Není to jednoduchý film. Zpočátku se tak možná i tváří, ale má nesmírnou hloubku z různých směrů, a v tom je jeho jedinečnost, skoro bych nazval až genialita, napsaná rukou tvůrců a režiséra.

Přesto u mě není snímek na nejvyšší hodnocení. Nemá cenu se tady dále rozepisovat, vše už zde bylo řečeno a doporučuji všem, co jej ještě neviděli ...

Velice zajímavý a silný film, který vám ukáže, že kolikrát dobře neznáte ani sebe natož svého partnera.

Tiez patrim k fanusikom filmov Ferzana Oezpeteka, aj ked priznavam, ze je to bizarna crta osobnosti. Ano, je to reziser v istom pohlade monotematicky a jeho filmy nepatria kvalitativne do najvyssej triedy, skor k lahkemu nadpriemeru. No v tomto pripade nie je tak podstatna ani forma, ani obsah, ale akasi pomyselna tretia kategoria - SPRACOVANIE. Ignoranti (Nevedome vily, His secret life) maju jednoducho iskru.

Pamatam sa ze na prvy krat som ho ohodnotil ako "ach, dalsi cajovy teply film". A takisto i dnes si priznam, ze ma v niekolkych momentoch blizko k turkotalianskej telenovele. No je to zaroven teply film, ktory som videl asi najviac-krat. Scasti preto, ze nie je ani prilis lahky, ani prilis ponury - ale to podstatne: na kazde zhliadnutie som v nom objavil novu vrstvu, novy odkaz, novu myslienku - a to sa mi stalo vo filmovej realite len zoparkrat.

To najdolezitejsie co ponima je pre mna CONVIVIO - pojem preberam z knihy Thomasa Moora - spoluzitie, spoluzazivanie, spoluvychutnavanie zivota. Skupina priatelov sa stretava v byte s terasou, usporaduvaju spolocne vecere, obedy, bavia sa, zdielaju trapenia, diskutuju o zivote, pomahaju si (ako tepla mafia)... tolko sa da opisat slovami. Ta atmosfera naviac, pocit zdielania, pocit ze zijeme zivot a mame okolo seba priatelov - to je cosi naviac, co sa tazko opisuje, ale prave tento film ako jeden z mala tuto hodnotu - convivio - dokazal zachytit. Je to v istom pohlade sen, v istom pohlade ideal (ak ho prirovname k odcudzenym mestskym vztahom, roznym party bez duse a pod.) a v dalsom symbol - hostina ako oslava zivota, jeho spolocna konzumacia. Moze nas upozornit, ze ak nam v zivote stale cosi chyba, hoci sa snazime udrziavat iste vztahy, ritualy a formy - to po com dusa skutocne pisti je ukryte este kdesi hlbsie, nez len v povrchnom bonvivanstve. Francuzsko, Taliansko, Spanielsko, tak ako si ho obvykle romantizujeme - to nie je len klise ako "olivy, vino, syry, morske potvory, pizza a pasta, krasne zeny, sexualna frivolnost" - ale prave zdielanie, priatelstvo, vychutnavanie zivota, velke rodinne/priatelske hostiny vo viacerych rovinach. Ignoranti môže byť aj filmom o prenikaní do takéhoto uzavretého kruhu, ktorý nás ale nechce vpustiť, tiež filmom, kde pod povrchom toho pekného nájdeme vzťahy neúprimné a bez hĺbky. Nakoniecna na tom ani tak nezáleží, podstatné je, že túto zvláštnu potrebu po komunite nájdeme v sebe.

Film ponuka i niekolko zdravo alternativnych pohladov na lasku, priatelstvo, ci vernost. Rozdiel medzi skutocnym priatelstvom a "vztahmi" a "znamostami" vypichuje, skuma, aj kritizuje tam kde treba. Jeho tema, jeden zo sposobov jej ponatia (pochopenia) moze byt kritika uzatvarania sa do gay ghetta, povrchnost v citoch a vztahoch k druhym, ale mozme sa popri jeho sledovani zamyslat nad tym, ci niekoho mozme vobec "mat", vlastnit, len pre seba - alebo je svet citov a lasky komplikovanejsi a prepletenejsi.

Ostatne Oezpetekove filmy (obzvlast Saturno Contro, ale aj Hammam a La finestra di fronte) sa venuju podobnym temam. Len pre doplnenie - Saturno Contro sa zda byt priam pokracovanim Ignorantov. Kazdy z nich obsahuje cosi zive, cosi po com prahneme, akusi vrucnost sveta, pocit radosti z toho, ze sme tu a ze zijeme zivot - a hoci je casto smutny a tragicky, obcas je aj strasne krasny.

Nostalgia a sentiment, ktore sa Ignoranti neboja v zdravej miere pouzivat - hoci ich moderne kancelarske roboty aj zatvrdnuti kritici odsudzuju a vysmievaju sa im - takisto patria k zivotu, ako dalsia z jeho chuti, ktoru mame vlastne radi.

Díla Ferzana Ozpeteka jsem si oblíbil. Zobrazuje skupinu rozdílných lidí, kteří rádi diskutují a jsou ochotni podat pomocnou ruku v případě potřeby.

Je to super film, po Zkrocené hoře moje nejoblíbenější.

Opravdu zajímavý film, především nekonvenčním pohledem, jako kdyby vnějšíma očima. Film, který ničím nepobuřuje a přitom by před dvaceti lety nemohl být natočen. Ano, natolik už se stala homosexualita normální součástí společenského vnímání.

Jeden ze zajímavých snímků italské produkce. Děj se rozjíždí zpočátku pomalu, pak ale nabere grády, když manželka zjistí, že její zemřelý manžel měl poměr s jinou "ženou" a vydává se jí hledat. Film se dotýká i jiných témat, jako je tolerance a soužití lidí různého zaměření. Relativizuje stereotypy, ale současně citlivě vykresluje charakter postav.
Pro mě osobně byla zajímavá i hudba, které dávám plný počet bodů.

Velmi hezký film.

Zajímavý a hezký film.