Recenzi napsal/a petr12
Stále mě dokáže překvapit japonský způsob (ne)vyjádření citů.
100% romantika ze školního prostředí plná vyznání lásky a několika skrytých polibků.
Chválihodný projekt party nadšenců.
Jo...První láska je jen jediná. :)
Většinu míst zřejmě nenajdete v cestovním průvodci po San Franciscu, ale je důležité ukazovat stránky LGBT komunity, které zůstávaji skryty nejen před objektivy kamer.
"Co pro tebe znamenám?"..."Jsi můj nejlepší kamarád. Jsi vše co mám." Střih a vše šlo do...
"Další z řady snímků točených do šuplíku, které spatří světlo světa díky internetu."
Všudypřítomná beznaděj je ubíjející. Tentokrát sice hlavní hrdinové nechtějí odplout z "Ostrova svobody", přesto se snaží najít místo, kde by se jim lépe žilo.
Stejné téma- jiný příběh.
Pokud přistoupíte na hru a snažíte se společně s Boazem pátrat po pisateli dopisů, film vás osloví nejen zvyšující se mírou očekávání, kterou mě osobně trochu kazila podobná osobní zkušenost shodující se nakonec s Boazovou.
Trefné, "vtipné" a smutné zároveň.
Dokument je příliš zaměřený na umělce, kteří nechtějí být omezováni nejen v tvůrčí rovině, ale také v rovině sexuální a je "pouhou" obhajobou bisexuality.
Hodně mile mě překvapilo množství emocí, které dotyční byli ochotni ventilovat před kamerou.
100% romantika pro věčné snílky.
"I z outsidera se může stát pornohvězda závislá na prášcích." "Zajímavé" téma bohužel trpí neduhy typickými pro americkou nízkonákladovou produkci.
Originální spojení lásky s lidským srdcem.
Zajímavý námět kazí "nemoderní" zpracování, které neodpovídá době vzniku a vrací nás spíše do minulého století.
Konečně civilně zpracované téma prostituce, bez zbytečně černého vykreslování a přemíry alkoholu a drog.
Sice Hřebejk filmu dal hlubší význam a děj jen tak pomalu neplyne bez smysluplné zápletky, jako v jeho posledních dílech, ale onen význam (skrytá temná minulost) působí strašně uměle naroubovaně a vlastně docela ruší...App...Nedivím se, že se kritikům nelíbí druhá část, protože nastavuje docela nepříjemně zrcadlo mnohým tzv. umělcům, kteří tajně doufají, že jejich dítka také podědila trochu uměleckých genů. A mnozí rodiče si nepřipustí, že je nemají od koho podědit, protože jsou sami v branži kvůli "řitnímu alpinismu" a různým "kontaktům".
