Recenzi napsal/a petr12
Další projekt točený tzv. do šuplíku, během kterého se zúčastnění učí práci před i za kamerou.
Vidím to jasně. Stewart Wade ve své oblíbené kavárničce, zřejmě ve West Hollywoodu, po konzumaci sójového latte, zvolá: " Holky, natočíme další biják". No a byl z toho další propadák.
Již dlouho jsem neviděl tak sterilní seriál, který by po vystříhání pár "intimních" scén, v samotném závěru, mohli klidně vysílat v Číně.
Stoprocentní esence romantiky byla balzámem pro moji duši.
U předešlých snímků mi vadila přílišná korektnost dbající v první řadě o dobré jméno armády. Naší sousedé pojali Eismayera jako náborové video do armády podporující různorodost, ve které se nebrání ani budování partnerských vztahů. Přitom dokázali zachovat této instituci čistý štít. Vzali nás do pohádky s reálnými základy, na kterou se tak hezky dívalo.
Zakomplexovaná vločka, řešící sebe samu/samotného, přijíždí kvůli bratrovi, do domnělé ďábelské jeskyně, ze které se ale záhy vyklube mrazivé údolí. Perfektní lekce o předsudcích a jisté přecitlivělosti některých z nás.
Je potřeba nabízet, nejen mladším divákům, více variací uvědomování si vlastních pocitů, hledání svého místa k zakořenění a budování vztahů. V této sérii děj působil, jako kdyby scénář psal opravdu reálný posluchač nočního vysílání rádia bez předchozích zkušenosti. Většinu prvního dílu stačilo, díky nízké informační hodnotě, pouze přečíst. Těch pasáží, které bych si představoval více, či méně zozvinutých, bylo více. Je to jen můj osobní názor, který se očividně rozcházel se záměrem tvůrců. Za největší dějový přínos považuji pasáž udušení vztahu přílišnou závislosti na partnerovi, kterému nezbylo nic jiného, než utéct, aby se mohl konečně pořádně nadechnout. Herecky celou...
Na startovní čáru se postavil další zástupce masové produkce. Během běhu po oválu mířícího k (ne)zdárnému cíli se z něj však vyklubal pořádný chameleon mistrně měnící zbarvení, hledající definování vzájemného vztahu obou atletů. Zatímco Jo Tae Hyun si procházel bolestnou katarzí, Lee Da Yeol pomalu začal poznávat život mimo oblast lukostřelectví. Ostatní běžci je míjeli a jen občas s nimi udrželi krok. Námět zkoumal hlavně nitra obou hlavních herců. Nejsem si však jistý, zda byla mise splněna úspěšně.
I po zhlédnutí mi dlouho v ústech zůstala pachuť z hořké pilulky, kterou jsem musel polknout. Příběh byl sice vyvažován světlými pasážemi, ale celkově převládaly chmury, smutek a beznaděj. Hodně krutý příběh o osudu, který Limovi házel pod nohy jeden klacek za druhým. Bohužel ve mně vyvolal nepříjemné vzpomínky.
Měnící se dynamika děje velice dobře pracuje s diváckou pozorností. Po líné vodě téměř pravidelně přichází peřeje vyžadující zvýšenou pozornost. Námět je na dané poměry celkem zajímavý. Jen pojetí tolik potřebné bezpečnosti působí...naivně, byť chápu, že je důležitým dějovým hybatelem. Mezi oběma funguje dokonalá souhra perfektně reflektující rozdílná sociální potavení. Střídání thajsky a anglických písní je osvěžující. Jen je škoda, že potenciál vedlejších postav zůstal celkem nevyužitý.
Emočně zabarvené drama, jehož tíživá atmosféra vás okamžitě pohltí a nebo odradí od pokračování ve sledování. Sólo pro Cosma Jarvise v roli zraněného býka bojujícího s matčiným odkazem a pocitem viny.
Stává se, že dva lidé kolem sebe chodí v kruzích a v místě (čase) setkání zjišťují, že nemohou být bez sebe, ale ani spolu. Rozpolcenost je naplňuje, zároveň jim i ubližuje. Gabriel s Jaredem po jedenácti měsících jsou vystaveni rozhodnutí, zda mohou fungovat spolu a nebo raději bez sebe. Jakoby nestačilo partnerské dilema, musí řešit vztahy s dalšími dlouholetými kamarády. Spolu totiž tvoří(li) velkou partu. Snímek má jistou magickou sílu. Jen je škoda, že jsem se dlouho nedokázal napojit na stejnou vlnu.
Úspěšná reklama, v tomto případě na influencery a místo natáčení, musí vyvolat v divákovi emoce. Velký močící penis sloužící k prolomení ledů, (ne)opětovaná láska a potoky slz, mohou být těmi správnými ingrediencemi vedoucími k požadovanému zásahu na komoru, kdyby však nepůsobily levně, falešně, uměle. Škoda promarněné šance.
Od podobných školních projektů se tento odlišuje zajímavým námětem v závěru.
K seriálu jsem přistupoval s vysokou mírou skepse v očekávání dalšího zářezu na mapě světa vypořádávajícího se s (ne)zvládnutím HIV/AIDS tsunami počátku osmdesátých let minulého století. Velice mile mě tak překvapil pohled do zákulisí nejvyšší politické úrovně. Oblasti hrající obrovskou roli, která bývá často opomíjená, protože není moc sexy. V lepším případě je jen okrajově zobrazena. Pro mě se tak jednalo o nejkomplexnější zpracování dané problematiky formou určenou pro široké publikum, nejen LGBT...komunitu.
Další vysokoškolský projekt s duchařskou zápletkou, který se ani nesnažil přeskočit laťku průměrnosti nějakým originálním nápadem.
Impulsem ke sledování byla moje láska k Řecku. Právě Korfu, na kterém se děj částečně odehrával, bylo mým prvním seznámením se s touto úžasnou krajinou. Vlastně jsem jinak moc neočekával, díky dosavadní zkušenosti z řeckou produkci. O to více jsem byl překvapený z úžasné symbiózy nádherného prostředí, mistrovských hereckých výkonů, zvukomalebného hudebního doprovodu a vysoké formy zpracování. Každý díl ve mně dovedl vyvolat emoce a všechny příběhy jsem s nimi plně prožíval.
Chápal jsem převážně ponurou scénu, která měla navodit hororovou atmosféru. Výsledek však na mě působil příliš lacině i díky špatné práci se světlem a (polo)stínem, pro mě důležitým faktorem při duchařské produkci. Šokující scény proto působily spíše komicky. Chápu kult těla, který nechyběl, ten však nevyvážil můj pocit, že by herci chtěli být kdekoli jinde, než před kamerou. Působili neoduševněle, zkrátka bez šťávy. Za mě docela zklamání. Zvlášť, když se jedná o jihokorejskou produkci.
Zrodil se malý, do detailu vybroušený, klenot snoubící v sobě smysl pro precizní vedení herců vynikajících přirozeným a lehce uvěřitelným stylem hraní, geniální kamerou a naprosto úžasnou atmosférou městečka neakceptujícího jakýkoliv pokus o narušení pevně vyjetých kolejí. Vyloženě pastva pro oči a uši.
Ženský prvek posloužil jako perfektně vražený klín do soužití dvou kamarádů kolíkujících si nové rozměry vztahu. Na jedné straně stál Tod s jasným postojem. Na té druhé se zmateně pohyboval Meng, který nechtěl ublížit nejen jemu, ale i přítelkyni a pozdější ženě Nuch. Čím více se děj posouval kupředu, tím více jsem se těšil na šťastnou ruku při konečném výběru. Vlastně jsem nebyl zklamán. Hlavní hrdinové hráli perfektně. Občas na pěst, jindy k zulíbání. Co více si přát, než vyvolat emoce?
