Recenzi napsal/a jiri.twist

Jeden z nejpůsobivějších a nejniternějších projektů, jaký jsem kdy viděl. Je rovnou ze života, dle mě naprosto LIDSKÝ, pravdivý, citlivý, vkusný a jemně francouzský. Okamžitě jsem vysolil desítku i na IMDb, kde jistě srážejí hodnocení především homofobové, kteří zde na GT naštěstí (snad?) nejsou. Je to zásluha tvůrců, jak vše dovedli téměř do dokonalosti, hudba, kamera, střih, smysl pro naprosté detaily, každý atom zapadl na své místo a vzniklo z toho něco zcela přesvědčivého. Herecky skvělé a z těch pěti nejhlavnějších postav mě zaujaly herecké výkony v tomto pořadí (všichni za deset): Stéphane mladší (skvělé ztvárnění 17ti letého gay kluka...

Název filmu je jako příměr, neboť hlavní postavy se jmenují Nacho a Tomi. Příběh mě zaujal, i když to nebylo nic vyjímečného, ale především to přemílání v druhé půli, co s životem, jak žít pro daný okamžik, bylo zajímavé. Tomi, předstírající, že je jiný, než ve skutečnosti, přitom v první půli pokukoval po Nachovi a všem bylo hned vše jasné ... Zaujala mě ale ta volnost postav z hlediska nahoty, nic se neskrývalo, herci se nestyděli za svá těla tak, jak narostla, cambrlíčci v závěru na tom dvorku poletovali jako ptáčci 👍 😜, skvělý herecký výkon. ...

Zvláštní, jiný, originální film, věnující se problému online vers offline s dobrými hereckými výkony obou Brazilců. Zaujala mě i chilloutová hudba a i jakou měrou se snažili tvůrci tento paradox vypnutí interentu uchopit.

No pěkně děkuju ... to byl příběh. Teď to nemyslím ve zlém nebo ironicky. Přesvědčivě zahraný především od toho ponižovaného a s retrospektivou do nedávné minulosti. Ještě se k filmu znovu vrátím, i když mi nedělá moc hezky na duši.

Zase hodně zajímavý japonský snímek, vyprodukovaný před 17 lety. Nejvíce mě zaujal příběh a dále hudba a musím řící, že přeci ale jen o malinko méně, než Boys Love 2 z roku 2007. Mě styl herectví, zpracování a celkového dojmu po "japonsku" nevadí, ba právě naopak. Ty pózy, jakoby afekt a strojenost k tomu patří a není to vina herců.

Mě se to líbilo, bylo to více ze života, přirozené, dobře vybraní herci a nevadí mi mírné nedostatky, na které poukazují někteří filmoví kritici na jiných serverech. Film byl totiž udělán ne tak ostentativně i pro majoritní většinu, a toho si vážím. Taková dílka vždy schytají i nějaké mínusy od homofobní části diváků. Doporučuji právě uživatelům GT.

Další ze seriálů, které mi umožnily poznat Jižní Koreu o další střípek lépe, nicméně jak námětem, tak i celkovým dojmem na mě působil jen jako lepší průměr, některé scény nezajímavé a protahované.

Film, který už získal devět palem vítězství na film. festivalech se mi líbil, především, jak to samotní herci zahráli, přesvědčivě i zpracováním.

Je to tak krásný film, že by zasloužil lepší kopii i lepší titulky, ale buďme rádi alespoň za to, co je k dispozici. U mě podpořila největší měrou zážitek z filmu hudba (to je ta zvláštní atmosféra), která se zastavila vždy jen na chvilku. Ve druhé půli filmu mi i sem tam ukápla slzička, jednou z té "zvláštní atmosféřy", jindy kvůli příběhu. Snímek naprosto japonský, přesně dle jejich požadavků (dle Japonek krásní bishonen mladíci a mangovské postavičky) a vnímání a zůstane asi vždy v hodnocení pozadu, neboť jej hodnotí i západní diváci dle svých jednostranných "norem", zavazejíc sami sobě a...

Z hlediska diváka těchto stránek musím za příběh ubrat nejvíce na hodnocení, protože nabízí na konci to nejhorší východisko. Jinak ale vše hodně nadprůměrné, kdy byl v pár minutách vykreslen velmi dobře vztah v trojúhelníku matka-otec-syn.

Celkový dojem a drobnosti kolem rozhodly o mé komplexní desítce. Právě ten záměr tvůrců, zabírání detailů tváří, "zoomování", bylo dle mě hybnou silou pro to, aby z toho měl divák výborný zážitek, především, jak to zahráli oba kluci. Kdyby byla kamera odtažitá, zážitek pro mě by byl poloviční. V tom je síla kraťasů, v rychlosti sdělení a nemusím čekat hodiny u seriálu ... Navíc tvůrci sáhli po věkově odpovídajících hercích a ne po "starých herkách" hrajících si na mladíčky a ještě u těch zoomů tím pádem více vynikla celá ta pravdivost mastné pleti a vřídků dospělců, jejich tápání a prvního...

Dobrým příběhem dělá tento snímek to, jak končí. Kdyby končil jinak, třeba i pohádkově, už by to nebylo ono. Jde o sblížení, o touze. Herecké výkony se moc nedají hodnotit a více se mi líbil ten z té druhé strany (Turek) ...

Nedám se ovlivnit hodnocením na IMDb a z filmu mám svůj vlastní pocit a vnímání příběhu, a ten je veskrze hodně pozitivní a bavilo mě to až do konce tím, že se vše nerozvinulo jen prvoplánově. Herecky na výši, navíc hlavní trio je stále svěží i přesto, že jim již není dvacet. Spokojenost a k filmu se někdy vrátím.

Tak toto se Rakušanům opravdu hodně povedlo se vším všudy, u mě vše za jedenáct a z Česka můžeme jen tiše závidět. Z pohledu diváka a uživatele gaytitulků je toto pro mě jedno ze stěžejních děl, neboť se na to dívám svým pohledem a ne soudem nějaké nenávistného heteráckého homofoba a "pohádkový" závěr je důkazem, že i pohádky jsou možné v reálném životě a nepotřebuji hledat kdejakou pihu na tomto snímku. Ti dva muži, dle jejichž skutečného, reálného příběhu je film natočen, jsou před závěrečnými titulky vidět na fotografii. Vše naprosto dokonalé, vybroušené, především výběr herců a jejich ztvárnění rolí...

Nemohu si pomoci, ale Billkin a PP Krit tvoří dvojici, které věřím o level dva víc, jako mnohým jiným podobným dvojicím. Od mluvících hlav s rybími pusinkami mají daleko a věřím jim každé slovo a myslím, že je to jedna z nejpřesvědčivějších dvojic BL projektů vůbec, mají svoje kouzlo a čarovnou krásu, kterou nedokážu definovat. Příběh o první lásce a smutku při opouštění jejich domova na Phuketu (I Told Sunset About You) a vstříc dobrodružstvím nových vysokoškoláků v Bangkoku (I Promise You the Moon).

Bylo to velice solidní, lehce vtipné a zábavné. Právě za ten vtip dávám nejvyšší ohodnocení za příběh. Od počátku bylo jasné, co a jak ... a také to tak s nadhledem skončilo. Prostě fajn.

Film o touze po "nečem", co není snad kromě třetího pohlaví (hidžry) indickou společností prakticky vůbec tolerováno, je velice jemný, něžný a sděluje to, po čem hlavní hrdina indické střední třídy touží, zpracováno velice vkusně formou hudebního vyprávění. Nakonec se ukáže, že je to jen touha, snění při odpočinku na nábřeží a náš hrdina se musí dál protloukat životem v této indické megapoli sám ...

Film oceňuji, ale připadlo mi to tím stylem vyprávění a dále i zpracováním, jakoby byl natočen ne nyní, ale před deseti, patnácti lety a kdy se více takovéto snímky typu "musím ti něco říct" točily.

Já jsem se na seriál předem připravil, nastudoval co nejvíce a zhlédl za jeden den. Pocity úžasné. Tajemno, mystično, 99 dní ... něco hodně jiného, unikátního a okouzlen jsem byl především hereckým obsazením všech postav, z nichž dva herce znám už z jiných projektů. Menn a Rossi naprosto zapadli do svých rolí, a to nejen, že skvěle vypadají, ale i herecky. Nemám co vytknout, drobnosti přecházím celkovým dojmem. Jen u hudby jsem strhl jeden bodík, když opravdu asi ve dvou třech scénách hudební podkres působil mírně rušivě, a jinde naopak velmi dobře, magicky. Přes mé téměř TOP hodnocení doporučuji jen...

Rexe Lantana znám už i z jiných pinoy projektů. Tady s andělskou tváří, i když už dávno není náctiletým, ztvárňuje Kika, který už za svůj mladý život toho hodně zakusil, ale tělíčkem málo vysportovaným byl zastíněn Viktorem Sy (postava Marka), vypadajícím na svůj věk skvěle a celý projekt zaměřený na mladého maséra z hlediska fyzična (nechtěně) "ukradl", tedy alespoň pro mě. Příběhově si seriálku cením nejvíce s tématy dospěláků, je to krátké, neodbíhá to, samozřejmě je znát pinoy zpracování. Rozhodně na filipínské poměry nadprůměr.