Recenzi napsal/a petr12
Podivný mix tajemství, čarodějnictví, posedlosti a tmářství v jednom balíčku. Když ho nerozbalíte, tak o moc nepřijdete.
Setkání dvou samců u regálu s levnými knížkami by zřejmě skončilo, jako všechny předešlé Benovy úlety, pouze rychlovkou, kdyby nebylo Samova zdravotního handicapu. K němu se později přidal bohužel typicky černošský pocit utlačování a nedocenění, kvůli kterému musel v bělošské společnosti makat tvrději, než kolegové. Byli nuceni si tedy najít jiný způsob, jak čas bez sexu naplnit, aby se po místnosti nerozprostřelo trapné ticho. Velice pomalu se začali sobě navzájem otevírat, poznávat nejbližší a přátele. Během jednoho z mnoha rozhovorů vyplavalo na povrch Benovo trauma z dětství, které se konečně rozhodl, včetně jiných psychosomatických potíží, řešit. I Sam měl pár...
Dobová výpověď o židovském odboji, nedůvěře vůči Arabům a touze se vymanit z britské nadvlády zprostředkovaná skrze pětici kluků bez vyhrazených mantinelů, hrajících si na dospělé. Velice okrajově řešený gay vztah Žida s Arabem měl zřejmě ukázat na jeden z mnoha problémů, který členové odboje také řešili.
Kombinace hraného filmu s výpověďmi přeživších jsou výbornou formou, jak nenásilně přiblížit divákům popisovanou dobu, událost. Sice se značným zpožděním, ale aspoň v případě Spojeného království, jde stále cítit stud za stíhání homosexuálů v polovině minulého století. Nabízí se mi paralela se šumperskými hony na čarodějnice, při kterých také stačilo pouhé nařčení k upálení.
Katolické Portugalsko konce osmdesátých let není ani Japonskem, natož Hong Kongem. K rozuzlení vztahového propletence je důležité si všímat různých indícií, třeba jen drobných náznaků, které však někdy mohou vyznít dvojsmyslně. Prázdná místa ve skládačce vyplňoval a ve finále třeba i pochopil. Za tu "námahu" to stálo.
Svým způsobem obdivuji lidi, kteří jsou schopni se zformovat a bojovat za společnou věc. Docela Jsme fér věřím jejich (počáteční) dobrý úmysl. Jenže jsem měl pocit, že je to klasické "O nás, bez nás". Queer komunita je tu prezentována jako jednolitá barevná masa čelící tmářským zástupcům toužícím po zachování definice tradičního manželství. To často nenaplňuje funkci, kterou by mělo plnit, ale jde o "jistotu" kterou nechtějí sdílet s "ostatními" a samotné heslo "manželství pro všechny" je musí zákonitě dráždit díky nejednoznačnému vyznění. Stejně jako několik desítek pohlaví. Možná ale jen koresponduje s neschopností definovat vlastní komunitu a za LGBT doplňujeme...
Zda se jedná o ojedinělý počin, či návrat k natáčení BL produkce v pevninské Číně, nevím, ale s chutí jsem se nejen podíval, ale hlavně zaposlouchal, do tohoto seriálu. Ten pracuje s osvědčenými atributy dané kategorie. Výsledkem jsou rohlíky v obchodě, které pozřeme, ukojíme momentální hlad, ale díky fádní chuti na ně vzápětí zapomeneme. Chybí jim totiž něco navíc. V tomto případě jsem ale rád i za kus obyčejného pečiva.
...Když forma zvítězí nad obsahem. Artově laděný snímek pracující až příliš s detaily. Zoomující kamerou, světlem, stíny a hlavně hudbou, která místy přehlušuje děj samotný. Ten se veze na vlně potlačované, postupně odkrývající se minulosti, ovlivňující současnost. Nabízí vnitřní souboj toho, kdo má mít na situací, vzhledem k vyššímu věku kontrolu, se ztělesněním své první, tragicky končící mladické lásky. No a konec...Jen umocní dosavadní emočně vypjatou zápletku.
Na první pohled klasický milostných příběh o přátelství a partnerství se věnuje otázce neopětované lásky. Na jedné straně její přemíra dusí protějšek a nedostatek naopak frustruje. Snaží se ukázat, proč některé vztahy (ne)fungují i když na první pohled působí harmonicky, hlavně vůči okolí. Nabízí však více otázek než odpovědí.
Létem provoněná vzpomínka na dobu, kdy se z přátelství stala láska - ve zrychlené verzi.
Sympatický počin se silným environmentálním nábojem, který by měl v první řadě vzdělávat v základních ekologických otázkách. Do rolí propagátorů zvolili 3 pohledné protagonisty, kteří působili hodně zdrženlivě a uměle. Vztahová linka doplňovala hlavní myšlenku. Výsledek byl kupodivu koukatelný.
Bromance plná násilí, která vyžaduje silný žaludek při sledování akčních scén, nabízí netradiční pohled na pevné pouto mezi dvěma kamarády z nichž jeden žárlí na přítelkyni toho druhého. Dokázání si síly přátelství má různé podoby, zde bylo zvoleno vyrovnání se v bojové oblasti. Zpracování působí realisticky, včetně hereckých výkonů. Mile mě překvapil závěr.
Partneři řeší po streetballu otázku, zda je maskulinní sport, jakým bezesporu profesionální basketbal je, schopen přijmout vyoutovaného hráče, aby se nestal začátek slibné kariéry zároveň i jeho koncem. Závěr dává určitou naději. Spíše ale jde o klasický případ, kdy přání je otcem myšlenky. Tak daleko bohužel ještě nejsme.
"Holky", opravdu neexistují jen dvě kategorie mužů - otevření gayové a ti, kterým vykouřením ukážete "pravou cestu". Heterosexuálové existují, ale pohybují se často v jiných sociálních skupinách. Příběh je jednoduchý. Procházkou po Castru a obrážením klubů hledá Leo svoji "životní lásku" v doprovodu svého věčně sjetého kamaráda Donnieho a jeho hetero trenéra. Sice se mise nezdaří dle jeho očekávání, ale na konec odjíždí s překvapivým poznáním.
Když se řekne Brazílie, většině z nás se spíše vybaví Rio de Janeiro s pláží Copacabana a Kristem nad městem, než São Paulo, ve které se v posledních letech točí queer produkce podporovaná i ze státních kinematografických fondů. Meio Irmão se dotýká sociálních problémů spojených s brazilskými čtvrtěmi, kam turisté většinou nemíří a nemusí to být nebezpečné Favely. Zachycení bezmoci a bezvýchodnosti působilo realisticky. Ovšem děj je spíše nijaký, než nějaký. Pomáhal dokreslit onu tíživost místa. Gay zápletka byla minimální, řešily se více rodinné vztahy díky nenadálému příchodu nového člena rodiny.
Vyšší počet (ko)producentů mívá za následek přistřižení režisérských tvůrčích křidélek díky nutnému tupení možných ostrých hran, aby nedošlo náhodou k pohoršení byť i jediného (nejen) festivalového diváka v sále. Tento postup je bohužel patrný i v tomto případě. Celý výsledek by se dal klidně sestříhat do krátkého snímku. Ale, pokud máte rádi střet testosteronem nasáklého macha s vílou v době, kdy se rozdíly mezi pohlavími spíše stírají a nevadí vám rozvleklý děj naplněný zvláštní tíživou atmosférou plnou očekávání, budete spokojeni. Třeba i s koncem. Stejně jako já.
Konečně vím, proč se podobné dokumenty natáčí. Pro potěchu těch za kamerou. Podobných projektů jsem viděl několik. Tento vybočuje "jen" závěrečnou nadějí na lepší zítřky a uplatnění se v jiném oboru.
Prvotní obchodní setkání, které mělo být jednorázové, se postupně změnilo na společné trávení volných chvil, na první pohled zcela rozdílných lidí, mající za cíl Ethanovo zocelení (pochlapení). Během "sbližování" a nacházení společných vztyčných bodů vyplavalo na povrch, díky přečtení si části deníku, Davidovo niterné tajemství. S nabídnutou pomocnou rukou však naložil (ne)překvapivě po svém. Snímek je výjimečný svojí, na první pohled tíživou, atmosférou.
MTV jsem sledoval ještě v době analogové. S převažujícím obsahem reality a jiných show jsem "přesedlal" na ONYX a VIVU. Three Months přesně zapadá do konceptu formování (převážně) náctiletých. Jsi teenager, tak je naprosto normální mít nějaké trauma(ta). Hlavně když jsi gay. Zde mi chyběla pohodlná pohovka a hovory v leže. Zastoupila ji komunitní skupina. Naprosto nezbytně ve tvé blízkosti musí obíhat fag hag. Ideálně lesba. Patříš mezi (dříve) privilegovanou část společnosti? Vybírej si kamarády a lásky z jiného etnika. Jediným vybočením ze stereotypů vykreslujících (nejen) americkou mládež byl netypický konec, za který jsem byl rád. Herecké výkony, především Troye...
