Recenzi napsal/a petr12

Po přesunu z katalánské stanice TV3 pod křídla Movistar+ došlo ke znatelnému posunu ve výpravě. Ta působila mnohem noblesněji. Duchovní otec Héctor Lozano se tentokrát nezaměřil hlavně na mentora, v této sérii na vysokoškolskou profesorku Maríi Bolaño, ale starého známého Pola Rubia, který se s klidným svědomím odřízl i od věrného parťáka Bruna Bergerona ve vidině získávání nových kamarádů a zážitků. Bohužel...

1. série: Bylo - nebylo. Za devatero horami a devatero řekami, se rozprostíralo švédské království, kterému vládla mocná královna, pobírající štědré státní dotace. Spolu s chotěm vychovávali dva syny. Prvorozeného, budoucího krále, Erika a mladšího, problémového Wilhelma, kterému vstoupil do cesty kudrnatý smíšek Simon. Jak to v pohádkách bývá u kolébky totiž stála i zlá sudička, která princi přichystala několik životních překážek, se kterými se vyrovnal někdy se ctí, jindy se ztrátou kytičky. Pohádka to byla děti celkem povedená. Jestli spolu žili do doby, než je smrt rozdělila nevím a je mi to vlastně jedno. ...

Při sledování jsem si vybavil vtip, který existuje v různých obměnách: "Proč je obtížné najít muže, kteří jsou citliví, pozorní a hezcí? Všichni už mají přítele." Sice se řeší hodně gay záležitosti a koncentrace 4% je vysoká, ve své podstatě se ale jedná o hetero romanci. Pěkně barvitou, potrhlou a velice zábavnou.

Pod rouškou tmy dokáží nájemní kluci splnit platícím klientům nejedno (perverzní) přání. I v tomto řemesle ale platí tvrdá pravidla, jejichž nedodržení se tvrdě trestá. Rozjíždí se tedy kolotoč rychlých citů, ukájení sexuálních tužeb a lásky tak nějak až v pozadí. Hodně drsný snímek, který spadá do kategorie erotického filmu s "dějem".

Po hektickém úvodu, ve kterém dostaly prostor všechny postavy, se děj brzy uklidnil a vedlejší postavy byly upozaděny. Došlo ke značnému zpřehlednění. Více vynikla zvláštní interakce mezi jednotlivými postavami. Často chybějící oční kontakt, vzájemné postavení těl naznačující touhu odejít (a už se nevrátit). Chemie mi tady docela chyběla.

Snímek o velice pomalém vyrovnávání se se ztrátou milované osoby během cesty s nejasným cílem.

Poprvé jsem měl pocit, mimo hranice Číny, jako kdyby herci dabovali sami sebe. Ta snaha o preciznost i v mluveném projevu trefně korespondovala s prostředím, ve kterém se děj odehrával, připomínajícím více skanzen, než běžné reálie. Díky vyumělkovanosti ztratil snímek punc opravdovosti. Což je vzhledem k reálnému základu škoda.

Studiová taškařice plná přehnaných gest, zkoumající, jak hluboko lze ještě klesnout v BL produkci.

Usedlý profesionální manžel Antonio vyžívající se v pečení si ani nevšiml, že jeho druhá polovička očekává od vztahu více než jen polibek na uvítanou a fungující domácnost. Proto ho překvapila manželova delší dobu trvající citová angažovanost mimo jejich zabydlené hnízdečko. Rozhodl se ho tedy na pár týdnů opustit. Azyl našel u bohémského, lehce vykrouceného, cyklisty Denise, kterému se vášeň stala později osudnou. Ten ho seznámil s budoucím šéfem Lucou. Antoniovi prošlo postelí několik mužů, aby si u možného manžela číslo 2 uvědomil, že by se měl naučit žít sám se sebou. Děj svižně ubíhal, zpracování působilo moderně, na kluky...

S japonskou produkcí je to jako s kolem štěstí. V tomto případě se jazýček zastavil na políčku snímku, jehož naturel je blízký našemu a lze se tedy celkem snadno s ním ztotožnit a hlavně dobře pochopit.

U dokumentů jsem rád, když umělecká licence ustoupí opravdovosti a zachytí co možná nejvěrohodněji děj plný osobních výpovědí odehrávajících se před kamerou. Tady jsem měl ale trochu problém rozlišit herecké kreace ztvárněné na pódiích a při promluvách na kameru, které mi přišly výrazově velice podobné.

Jeden ze zástupců snímků zdánlivě o ničem, který svým pozvolným pronikáním pod pevnou slupku pomalu odhaloval měkké jádro a dokázal upoutat mou pozornost až do gradující závěrečné pasáže. V tomto případě nešlo ani tak o náhražkové homosexuální chování, ale o potlačovanou homosexualitu vlivem zažitých stereotypů o latino chlapech a sžívání se s novou rolí.

Když se chcete svézt na módní vlně BL produkce, je dobré, abyste měli dobré prkno a náležité schopnosti udržet se na něm a ještě ho i zdárně navigovat k vytyčenému cíli. Jinak dopadnete jako v tomto případě. Budete "sjíždět" klidnou vodu nejasným směrem a v obavách, aby nepřišly nějaké nečekané komplikace. Třeba nějaké vlnky.

Existovaly osobnosti, které svým vystupováním dokázaly prozářit okolí a nabídnout únik před každodenní realitou (nejen) v těžkých dobách. Fredy Hirsch k nim bezesporu patřil a tento solidně zpracovaný dokument jistě přispěl k uchování jeho odkazu snad i pro příští generace.

Docela trefné zachycení mladické neukotvenosti, povrchnosti...formou odpovídající ději složeného z deseti jednoduchých scén. Bez náhledu do niter, ozřejmění pohnutek aktérů. Ale s happy endem značícím počátek cesty citového dospívání.

Taiwanská produkce je pro mě sázkou na jistotu, že nebudu na displayi sledovat čas zbývající do konce epizody. I v tomto případě jsem byl spokojený. Příběh svižně ubíhal, kluci působili přirozeně, nechyběly projevy náklonnosti a dočkal jsem se i tolik potřebné osvěty, která mohla zabrousit i do procesu surogátního mateřství.

Docela jsem si oblíbil seriály s kratší stopáží, jejichž děj většinou svižně plyne. Zde však již na začátku zatáhli za ruční brzdu, přitom potenciál ke košatění příběhu se nabízel. Proto se má pozornost zaměřila více na dva hřebečky, kteří potěší nejedno divákovo oko. Ti většinou pózovali, než hráli.

Je občas potřeba nahlédnout i na dění odehrávající se za kamerou a poodhalit některé skutečnosti běžně skryté natěšeným divákům očekávajícím první letmé dotyky. Zažívajícím extázi při polibcích. A u postelových scén padajícím téměř do mdlob. Následně nešetří vysokým hodnocením, protože jejich očekávání jsou splněna.

Mario působí jako sněhová vločka, kterou se bojíte chytit do dlaní, aby neroztála. Jen tak si poletuje a zůstává zdánlivě nad věcí. Otázky bytostně související s jeho nitrem řeší tanečními výlevy a také drogami. Očekáváte, že dopadne na zem a dojde k rozklíčování jeho vnitřních pochodů, on se však vznáší až do samotného závěru.

Vizuálně podmanivý snímek plný zpomalených záběrů, které daly vyniknout detailům a podtrhly příjemně línou atmosféru s minimem rušivých momentů. Zážitek umocnila i zajímavá hra s nasvícením scén. Výsledný dojem ale kazil docela plytký děj a neschopnost se identifikovat s hlavní postavou.