Recenzi napsal/a petr12
Dokument zpracovaný formou delšího videoklipu. Množství střihů kombinujících staré VHS nahrávky s moderními záznamovými metodami působí místy zmatečně a zbytečně chaoticky.
Lehce stravitelnou formou zpracované téma k oživení paměti, popř. uvědomění si (nejen) mladých lidí, jaká situace vládla v queer komunitě v době nedávno minulé.
Samotný začátek dává tušit, že se nebude jednat o tuctovou podívanou z puritánského prostředí plného strachu, pevně daného řádu a nezpochybnitelné autority církevních hodnostářů. Vše je uvolněné, rozjuchané...bohužel až moc. Film pro mě bohužel rychle ztratil punc opravdovosti a začal jsem si pohrávat s myšlenkou, jestli v první řadě nechtěl Iván Noel zachytit dovádějící (polo)obnaženě chlapce a užít si jejich přítomnosti.
Na osm soust rozdělená chuťovka, která dokonale nabudí smysly a vyvrcholí téměř dokonalým DIVÁCKÝM orgasmem.
Hodně pohodová podívaná sledující především ústřední dvojici bez zbytečného větvení děje.
Do finále o nejzbytečnější filmový počin postupuje...The Windy City Incident.
Obrovská výkladní skříň teplých neřestí, ve které pestrobarevné modely oblékají známí vyoutovaní modelové (herci), kteří ale často zapomínají na parťáky a snaží se dostat do záběru kamery (oprávněně) snímající především Jima Personse. Zvednutí sluchátka sice rozjede kolotoč odhalování skrytých zákoutí, výsledek ale stejně i díky první polovině působí povrchně. Pokud si vyberete z obsazení, jistě se dodíváte do konce. V opačném případě...
Pochmurná atmosféra na mě padla hned v úvodu jako těžká deka, kterou jsem ze sebe nemohl setřást po zbytek filmu a trefně korespondovala s dějem rezonujícím mezi přátelskou komunitou a sektou.
Solidně zpracované téma náhodného setkání dvou partnerů, které bohužel neodpovědělo na všechny nastolené otázky.
Imaginární přátelé příjemně osvěžili jinak klasické téma homosexuality v prostředí ryze maskulinního sportu.
Styl, jakým Ferzan Ozpetek natáčí své snímky, je pro mě zárukou nevšední podívané, doprovázené lehce tíživým, ale ne nepříjemným, pocitem. V rámci použitých ingrediencí jsem zažil i nejedno příjemné déjà vu a vychutnal si téměř dvě hodiny emočně vypjaté jízdy.
Utkání mezi Spojenými státy americkými s Bolívií skončilo 1:0. V závěru jsme se sice dočkali faulu ze strany pořádajících USA, který deklarovanou vysokou míru autenticity shodil Sebastianovým prohlášením na úroveň silné umělecké licence, přesto je dobré, že k utkání došlo a dozvěděli jsme se něco málo o bolivijské divadelní hře, která vzbudila silné vášně v této konzervativní zemi. Jen je škoda, že se jihoameričtí hosté více nezviditelnili a posloužili převážně jako stafáž.
Je dobré občas provést malou rekapitulaci a pozorovat vývoj filmařského řemesla v průběhu několika málo desetiletí. V rámci daného segmentu musím bohužel konstatovat, že došlo ke značné stagnaci. Zřejmě vycházející ze sázky na věrné gay publikum konzumující jakýkoliv "teplý" produkt.
Věková hranice stanovená na osmnáctý rok života a časové nasazení do pozdních nočních hodin by odpovídalo minimálně silně erotickému zaměření. Diváci si ale užijí "jen" zvýšené míry osobních doteků, náznaků polibků a ke konci i pár postelových scén. Jinak nijak seriál nevybočuje z pravidel platných pro daný žánr.
Další romantické drama, tentokráte odehrávající se v přeplněných celách filipínského vězení, líčí život za zdmi jako selanku s jasně danými pravidly nutnými pro bezproblémový chod zařízení. Při jejich porušení viníci dostávají na zadek. I zde se rodí romantický vztah, který po opuštění uzavřeného světa již bohužel není sledován. Následuje jen touha po odplatě.
One woman show Jacki Weaver - dámy, kterou si musíte zamilovat. Je to pohádka o otevřené mateřské náruči, která se rozhodla zachránit všechny z okolí svého zesnulého syna, kterému nedokázala díky odloučení pomoci.
Krátká exkurze do filipínského horského města Bagio v jehož hotelu a na stejném patře se ubytují "shodou náhod" postupně všichni hlavní hrdinové. Děj se hodně vleče a graduje, jak je častým zvykem, až na konci.
Parvis je gay s perskými kořeny a německým pasem. Sourozenci Banafshe (ona) a Amon (on) by rádi zakotvili natrvalo v Německu. Díky hrozící deportaci reálně hrozí, že se oba brzy rozdělí. Až tak nezajímá hlavní dějová linka tvořící obrážení různých večírků mou pozornost hlavně upoutal kontrast vycházející z Parvisovy životní jistoty, kterou mu rodiče vybudovali a s tím spojenou pohodlností a citovou plochostí v protikladu s obrovskou nejistotou sourozenců, kteří chtějí i nadále zůstat spolu a Amonovým nevyrovnáním se s odlišnou orientací.
Pestrobarevné prostředí v kontrastu s dějovou a hereckou šedí působí kontrastně, pro někoho snad i zajímavě. V kombinaci s místy až ohlušujícím ruchem pulzujícího města, se stal snímek pro mě hůře stravitelným.
