Recenzi napsal/a petr12
Sám si pamatuji na šok, který jsem zažil při poslechu vlastního hlasu ze záznamu. Dokázal jsem se tedy vcítit do Davidovy kůže. Jen jsem neměl a nemám potřebu ho měnit, jelikož mě charakterizuje. Stejně jako chůze a několik dalších znaků.
Yaoi je jako péčko. Jednoduchý, šablonovitý děj, ve kterém se mění v lepším případě hlavní aktéři. Nemá ambici diváky zbytečně překvapovat. The Shipper se ale rozhodl zavedené mantinely značně rozšířit. Děj je docela košatý, vývoj méně předvídatelný, bohužel i na úkor logické návaznosti. Místy jsem měl však pocit, že se autoři zalekli vysokých ambicí a zatáhli za ruční brzdu pro uklidnění zčeřených vod, aby se však záhy zase rozjeli.
Tvůrci by si na začátku měli ujasnit cílovou skupinu, pro kterou dané dílo budou točit. Očividná snaha pojmout problematiku počátku 2. světové války komplexně způsobila mnoho dějových faulů (Vycházejících z neznalosti nebo snad přímo snahy "přepsat dějiny"?), které jim neodpustí diváci se základními znalostmi reálií. Romantiky mohou odradit válečné scény a nevyzrálost hlavního hrdiny Harryho korespondující s toporným hereckým projevem Jonaha Hauer-Kinga. Ostatním kolegům nemám co vytknout. Právě oni byli těmi, kteří mě přiměli se na seriál dodívat.
Je smutné sledovat revoluci, ve které nejde o narovnání poměrů, ale o živení uměle vytvořených konstrukcí postavených z nudy a blahobytu lidmi, kteří v době, kdy stálo za něco bojovat, seděli skrčení v koutku, přikládali ruku k dílu max. mlácením prázdné slámy v soukromí a nebo byli teprve v "plánu". Levičáky znuděnými výdobytky kapitalismu, experimentujícími se socialismem, který za bývalou železnou oponou nevyšel dle očekávání. V přesvědčení, že oni to udělají lépe. Výstřední společnost bohužel dokonale vystihuje tento vývoj vytvářející nové a mnohdy nepřekonatelné příkopy mezi lidmi díky agresivnímu prosazování těch "jediných správných" názorů provázejícími ignorací názorů protistrany a minimem...
Když si napíšete top 10 stereotypů týkajících se rasy, pohlaví...Většinu jich najdete v tomto seriálu. Nic si nenalhávejme, jedná se o aktivistický seriál. Bohužel žijeme v době, která staré křivdy "napravuje" novými, místo opravdového zrovnoprávnění. Prvních pět dílů tvoří jakýsi předlouhý úvod vysvětlující (poučující) na jednotlivých postavách jejich "handicapy" znemožňující jim prorazit v Hollywoodu. Teprve během posledních dvou dílů jsem vzal Hollywood na milost a začal jim fandit. Jediným opravdovým hereckým překvapením byl pro mě Jim Parsons, který se své role zhostil znamenitě.
U filmu, který sází hlavní kartu na sexy zjev hlavní postavy, jsem se nějak nedokázal ztotožnit s režisérovým ideálem krásy. Srdce jiných jistě zaplesají pohledem na vypracované mladé tělo. Mé nikoliv. Děj je takový idealizovaný. Příliš popisuje dění v cele plné milenců a jen okrajově se věnuje okolí. Všemu bohužel nasazuje korunu závěr, ve kterém se z Prince stává druhý Hřebec. Působí to dost směšně.
Místy zbytečně levné a prvoplánové, ale dívat se na to dá.
Daleko od válečného konfliktu si pěvecký sbor užívá relativního klidu veřejných vystoupení během objíždění měst JAR, výjimečně i fronty. Hlavní boj se odehrává v Johanově nitru, zatímco Wolfgang už má dávno jasno. Děj je dost stereotypní a dlouhý vzhledem k velice pozvolnému posouvání se vpřed.
Existují světlé výjimky, které se svoji přirozeností a opravdovostí dokáží dotknout lidské duše. Děkuji za ně.
Jihoamerické snímky miluji kvůli jejich melancholické atmosféře prolínající se snímky bez rozdílu žánrů. I zde jsem si ji vychutnal dosytosti a trochu vyrovnala slabší scénář točící se v kruhu a neotesanou kameru.
Nápad obsadit malé dítě jistě potěšil nejedno dívčí srdce lačně čekající na první, druhé...políbení hlavních hrdinů odbývajících si své debuty před kamerou.
Rozlišit kvalitní humor od trapnosti nebo dokonce až urážky, je složité, protože každý vnímáme dané kategorie odlišně. První třetina mi přišla až tak trapná, že jsem se červenal studem za všechny ze štábu. Nejsem příznivcem vyprázdněných postav působících jako karikatury. I proto mi trvalo delší dobu, než jsem vstřebal náhlou změnu a posun k vážnějšímu pojetí.
Koncept mě zpočátku hodně oslovil. Je fajn si připomenout, že zvyšující se věk nemusí ubírat na atraktivitě gayů. A hlavně, že dlouhodobé vztahy se nepočítají na týdny, maximálně měsíce, ale roky, či desetiletí. Z občasného "otlapkávání" se, objímání a ronění slz se stalo rušivé pravidlo. Z Jasona se stal postupně otravný křen. Zážitku ze sledování by prospělo, kdyby se krátké epizody spojily po řadách do 2 filmů.
Existuje velice dlouhá řada (nejen) "herců" čekajících na sebemenší roli v áčkové hollywoodské produkci. Někteří prozřeli, zhodnotili své možnosti na úspěch blížící se nule a začali produkovat vlastní snímky. Často nevalné kvality. Já se na ně v tomto případě snad ani nemůžu zlobit.
V záplavě produkce (nejen) s gay tematikou si cením především míry opravdivosti a uvěřitelnosti, kterou mi vždy severská produkce dosud dosyta poskytovala. U Øyevitne jsem měl problém se scénářem. Je těžké udržet tolik potřebnou míru napětí, když znáte téměř od počátku vraha. Děj se zbytečně rozvětvil, ve snaze odvést od něj pozornost a některé větve uschly bez vysvětlení. I dramatický hudební podkres použitý v nevhodných scénách působil minimálně úsměvně. Vrcholem byly nelogické veletoče vedoucí odnikud nikam. Vyzdvihnout lze tak jen herecké výkony.
V období mého dospívání jsem vysloveně prožíval s hlavními hrdiny BH 90210 všechna jejich trápení a hltal každý nový díl, na který jsem se nemohl dočkat. Bylo to ještě v době, kdy tv stanice vysílaly pouze jeden díl týdně. Dovedu si představit, že mnohým učaruje stejným způsobem Love, Victor i teď, v době internetové plné virtuálních sdílení a rychlých emocí. Během sledování jsem zažíval bohužel jedno déjà vu za druhým a děj mi nenabídl nic nového.
Taková malá sonda do zákulisí vlivných gayů, kteří žijí běžně dvojí životy a vydržují si své zajíčky. Tento se rozhodl, že zůstane věčně mladý a přejde z jedné náruče do druhé a zůstane v rámci jedné rodiny.
Pojmout vážný námět formou taškařice se docela vydařil až na pár zbytečných hysterických výlevů a nemístného zesměšňování.
Počáteční nedůvěra se postupně přetavila v pochopení a souznění (nejen) s hlavními hrdiny. Celek působí kompaktně a promyšleně, bez zbytečného větvení a zabíhání do slepých uliček.
