Recenzi napsal/a jiri.twist

Pestrá směsice kraťasů z celého světa nemá žádný vyloženě zcela nepovedený film. Kdybych měl vyzdvihnout některé z nich, tak nejvíce pokrokový z třetího tisíciletí a plný optimismu byl bristký Dungarees, nejvíce pro mě uvěřitelný kromě Britů byl kraťas rumunský a z hlediska historie to byl We Are Dancers.

Další "univerzitní" seriál z Thajska právě skončil a ve mě zůstal příjemný pocit nečeho vnitřně krásného, co obě hlavní postavy představovaly. Nebyl to rozhodně seriál, ze kterého by mi padala brada, ale nebyl ani podprůměrný. Zajímavý byl především oběma hlavními postavami. Bbomb, vysoký a dobře stavěný sportovec, zvláštních rysů ve tváři, kdy mě zaujal nezvykle dlouhým nosem od obočí až k ústům (připomínal mi sochy moai), je to vidno i na fotkách. Darmo se neříká, kdo má dlouhý nos .... Však to v jedné epizodě Bbomb i potvrzuje, když mu našel Jin prezervativ, který mu do kapsy nastrčili...

Hodnotím epizody samostatně, uvádím znovu i jejich názvy, neboť v překladu názvy epizod nejsou přeloženy. Neuvádím jejich epizodní jména, protože jsou jiná než jak je známe a pletlo by se to: Ep.1 Pretend To Love (hrají Ohm a Fluke) - kluky známe jako Deana a Pharma z Unitl We Meet Again. Příběh ne moc promyšlený, ale omlouvám to tím, že bylo na to málo času, herectví stále dobré, skvěle vypadající urostlý Ohm se svými dlouhými mužnými prsty, nostalgie ... hodnocení 6 8 8 7 Ep. 2 Just Friend (Ja a First) - hráli dvojici Leo a Fiat v TharType 2...

Výborně zahrané a Li Cheng (Charles Tu) mě úplně herecky dostal (heterácky roztomile snaživý), příjemným zjevem mě okouzlil i sladký Xing Si. Samotný příběh beru s nadhledem jen jako prostředek k dosažení cíle a nehodlám tady jančit nad tím, že to mělo být tak či onak a moralizovat. Dojalo mě prolnutí se seriálem HIStory3: Make Our Days Count a párem Bo Xiang a Zhi Gang. Kostymérky se rovněž vyřádily a některé modely byly zcela "in", jiné, především na Tengovi, chtěly zakrýt jeho vyzáblou postavu (o tři čísla větší velikosti různých "pytlů", ne vždy, někdy byl oblečen suprově)....

Povedený a uvěřitelný rumunský kraťas, kde to všichni fajn zahráli a závěr to tedy pořádně jistil ...

Jestli ten závěr filmu zařídila matka sama, což je otázka, tak potom byl kraťas i vtipný.

Další film podle mangy patří do té množiny japonských snímků, kde gay složku musíte usilovně hledat a domýšlet si ji. Je opravdu s podivem, že Japonsci jsou schopni balancovat do jednoho mangovského extrému (např. skvělý snímek The Cornered Mouse Dreams of Cheese, kde gay vydírá heteráka sexem) až po tento film (nebo Love Stage), kde si divák musí alespoň malou bromanci vypotit sám. Proto ubírám body za příběh, ta větší romantičnost "mezi kusy rozčtvrcených těl" mi tam chyběla. Film to ale není špatný, když vše posuzujeme dle mangy. Kdyby to nebyla manga, tak by se můj úhel pohledu...

To, že to takto kluci zahráli, bylo právě tím kořením celého snímku. Mladí Korejci s dlouhými východoasijskými pejzy, mírně herecky neohrabaní, naivně roztomilí, tomu dali ten správný korejský říz, hudba solidní a začínající cit mezi dvěma dopívajícími mladými muži je pro vždy bonus navíc.

Příběh vychází z mangy, takže se zase daly čekat ty dívčí pejzové účesy u mladých mužů a zvláštní japonsko-mangový styl, kdy herci někdy vypadají jako panáci, afektované stroje naprogramované na naprosté přehrávání. Modlil jsem se, aby film nebyl moc komedie, ale spíše drama, protože čím větší asijská, tady japonská mangokomedie, tím pro evropského diváka vetšinou ještě větší fraška. Bohužel, byla. Fraškovist někdy až roztomilá, jak byla dovedena až na vrchol. Sena a Ichijo, dvě hlavní postavy, s kterými jsem se nakonec sžil, alespoň na konci trošku zvážněly, ale jinak pro mě průměrný japonský snímek (hodnotím úhlem pohledu na...

Reklama na blued není tím stěžejním, čeho se příběh týká, ba ani uvedené téma škola, které je zcela mizivé, okrajové. Hlavním tématem je vztah mezi synem a matkou, a to bylo na tomto kraťasu to nejdůležitější, co mě oslovilo.

Film mě vcelku zklamal, čekal jsem poněkud něco víc, i když je čínský, což leccos vysvětluje. Další netypickou vlastností asijské BL produkce v tomto filmu je téměř nulová absence zjevné gay složky. Člověk aby ji hledal lupou a jen tušil, a když už, tak je další scénou prakticky vynulována. Ani sympatičnost obou hlavních představitelů to proto u mě nemohla dotáhnout v hodnocení dál než jen průměr.

Nepřečetl jsem si předem všechna info a teprve na konci filmu jsem se dozvěděl, že je film natočený dle skutečné události. Dokonce na konci je i fotografie "pravého" Sergeje. Hlavní trojici ztvárnilii Brit, Ukrajinec a Ruska a zahráli to solidně, ale ne tak, že by mě zcela přesvědčili k nejvyššímu hodnocení. Nějak mi nesedlo, že v takovému filmu mluví herci vesměs anglicky. Na druhé straně musím vyzdvihnout naprostou preciznost ve zpracování, kostýmech, scéně, myšleno bylo na každý detail, který byl vždy dotažen do konce a člověk si skutečně připadal, jak někde v totalitním socialismu za studené války ......

Naprosto PŘIROZENÉ herectví dominuje celým filmem, a to nejen zásluhou obou hlavních představitelů (Lucas+Antonio), ale též i některými vedlejšími rolemi (např. Catalina, sestra Lucase, skvěle zahráno, mnohdy nemusela ani mluvit). Vždy ostře sledované "líbací scény" byly snad jedny z NEJ, jaké jsem kdy mezi dvěma herci viděl, Thajci by se mohli se svými štítivými pusinkami od nich učit. Dalším dominujícícm plusem snímku bylo prostředí regionu Los Ríos a též na mě dolehla vůně Tichého oceánu smísená s pachem rybiny na rybářských lodích. Skoro dokonalé a výborný divácký zážitek. Jinak Antonio hraje ještě v jednom filmu zde uvedeném - Drama z...

Indický film se sice z 90% odehrává v Bangkoku, ale stále je indický se všemi filmovými charakteristikami této země. Lehce komediální snímek mě místy pobavil, ale nezaujal natolik jako předešlé projekty z Indie, které jsem viděl nedávno (Romil and Jugal, His Storyy). Přesto jsem spokojen, film má i výchovný efekt na více jak miiardovou populaci v Indii. Titulky jsou nekompletní a mnohdy se stávalo, že pouze upozorňují, že herci mluví jinou řečí, ale dalo se to.

I toto pokračování původního The Handyman se neslo v duchu prvního kraťasu. Sice nepřineslo nic nového, proto i mé hodnocení je o chloupek nižší, ale i přesto stále se na to dá dívat.

Ono to ani dost dobře nejde hodnotit to australské "něco", když mám i já za sebou naprosto úžasné dvě série Thailand. Ačkoliv Mama vypadá stále i ve svých šedesáti letech v převleku za dámu naprosto skvěle, i já jsem cítil kalkul a takový již zkostnatělý úhel pohledu na soutěžící se svou stálicí Michelle Visage (ten třetí v porotě byl jenom do počtu). Soutěžící "dámy" se mi zdály mnohé zbytečně přemaškařené a ve finále jsem si na sto pro myslel, že vyhraje nejvšestrannější z nich, hvězda Západní Austrálie Scarlet Adams. Dále se mi líbil (i vizuelně jako muž) Electra Shock z...

Já opravdu po zhlédnutí nevěděl, zda se mám smát nebo plakat, či být šťastný a naplněn nezměrnou láskou. Nakonec jsem se rozhodl příběh hodnotit nejhůře. Zvuk a zpracování průměrné a u herectví to na šestku za všechny ostatní dotáhla matka A.Marcovicci, nominovaná na Zlatý Glóbus. Té lásky a falešné přejícnosti tam bylo na můj vkus až přemíru vč. toho, jak nesla paní Sanderson do synova pokoje čaj. No, alespoň si režisér tohoto filmu a zároveň hlavní "hrdina" užil miliskování se svým mladším a krásnějším kolegou z branže...

Já doplním, že seriál ještě neskončil, čeká se na závěrečný díl, ale ten, jak víme, už asi nic nezmění. Myslím, že už jsem viděl dost z thajské produkce a na začátku jsem se i těšil. Přišlo rozčarování. Dvě třetiny seriálu byly dle mě více přemrštěné, zatlačené do ještě větší "komediálnosti" než obvykle, prošpikován naprosto zbytečnými zdlouhavými scénami a rojem obtěžujícíhi hmyzu v podobě pitvořících se postav a zženštilců a hercům jsem ty odříkávačky ani za mák nevěřil. Po desítkách seriálů jsem myslel, že to vzdám. Kromě toho Pi-ho na začátku moc nezošklivili, představoval jsem si nějakou Ošklivku Betty. Všechno zachránily...

Tak toto je ten správný snímek ze třetího tisíciletí. Pozitivní, naprosto nestranný, tolerantní a předal tuto svou vlastnost a otevřenost i mě, divákovi a za to poselství zvyšuji filmu ohodnocení z původních šesti bodů na celým osm.

I když výběr herců byl OK, především Félixe jako 14ti letého puberťáka, tak mi tam to pověstné "NĚCO" chybělo. Hodnotím tedy jen průměrně. Od mnoha jiných podobných krátkých filmů na toto téma jsem dostal víc.