Recenzi napsal/a petr12
Šílená jízda na horské dráze, při které jsem nesčetněkrát žasnul, co vše je možné natočit. Mám podezření, že samotní tvůrci své dílko vytvořili pouze z recese.
Vertikálním videem prokládaný příběh na již mnohokrát zfilmované téma hledání toho pravého, tentokrát pod cizí identitou.
Zajímavý pohled do tradicemi sešněrované společnosti, ve které není moc místa pro lidi s menšinovou sexuální orientací.
Příjemné překvapení v podobě muže mnoha tváří Johna Carrolla Lynche kazí nevýrazný Matt Bomer, který Fredu pouze odchodil na podpatcích.
Svým celovečerním debutem se Blerta Zeqiri oprostila od extrémů zobrazujících homosexualitu na Balkáně a posunula se směrem na Západ.
I přes vysokou míru opravdovosti jsem nedokázal s hlavním hrdinou soucítit. Bylo to i díky zbytečně široké paletě různorodých klientů hledajících ukojení svých roztodivných choutek, kteří zbytečně odváděli pozornost od jádra věci, které vlastně nakonec zůstalo nedefinované.
Pod typicky chladnou slupkou bez emocí se v tomto případě občas ven prodralo nitro, které příjemně prozářilo okolí.
Pohádka o tom, jak se člověk s předsudky, který vyhodil skleničky, ze kterých pili černoši změnil jako mávnutím kouzelného proutku ve tvora vnímavého, chápajícího a kultivovanějšího.
Komediálně laděné drama v čele se dvěma výbornými herci v hlavních rolích, kterému by slušelo ubrání zábavné složky. Možná šlo jen o úlitbu většinovému divákovi, pro kterého by byl tento miniseriál jinak těžko stravitelný. Místy jsem měl ovšem pocit, že šlo už o frašku.
Přesně takhle vidí naší komunitu většinová část populace. K "dokonalosti" chyběla jen možná skrytá homosexualita agresora vymezujícího se vůči Diegovi v třetí části, (spolu)financování nějakým unijním fondem a povinné promítání ve školách.
I přes obrovský potenciál oslovit mě díky tématu jindy burcujícímu mé nitro, typově odpovídajícím hercům, pomalému stylu vyprávění s flashbacky vysvětlujícími aktuální situaci, mě až tak snímek neoslovil, jak jsem očekával.
Snad díky vlastním zážitkům jsem se dokázal s hlavními protagonisty lépe ztotožnit a snímek mě hodně oslovil.
Morálku neohrožující návod pro náctileté obsahující množství "důležitých rad", především z oblasti kosmetiky a pochutin. Po slibném rozjezdu zbyla jen kostra pro product placement.
Po minulém kvalitativním posunu stoupáme o další stupínek směrem vzhůru. Herci působí mnohem jistěji. Už to nejsou neřízené střely. Děj je dávkován průběžně, až na překotný poslední díl. Zápletka je mnohem reálnější. Divák nezůstane ochuzený o pohledy na vysportovaná obnažená těla, která jen zřídka působí samoúčelně. Jen těch slzavých údolí v druhé polovině mohlo být méně.
Sblížení se s milovanou osobou lze mnohými způsoby. Některé jsou však na mé gusto dost podivné. I s přihlédnutím k faktu, že objekt zájmu působí dost nedostupně.
Jistě záslužný film snažící se seznámit s lidmi trpícími Parkinsonovou nemocí by si zasloužil detailnější pohled do nitra nejen hlavní postavy Judy, ale hlavně syna Jamieho bojujícího s vlastní sexuální identitou. Většinu doby jen klouže po "zamrzlé vodní plaše".
BL produkce působí dost šablonovitě a drží se osvědčených postupů. Jako kdyby existoval jen jeden realizační tým. Do školního prostředí zasazený děj sleduje hlavní dvojici, kterou doplňuje několik podpůrných rolí, kterým se bohužel věnuje jen minimum času, byť jsou často zajímavé (zajímavější). Vše se doplní zástupem fanynek a casting je hotový. Zde ovšem došlo alespoň k posunu ve vzájemné interakci mezi hlavními hrdiny, kteří působí opravdově.
Sáhnutí do rozkroku a následná erekce ve studené vodě :-) stojí na počátku testování kamarádova (nevinného) záměru. Velice uvěřitelná sonda do chlapecké partičky s pevně danou hierarchií, kterou vede agresivní vůdce uzurpující si právo dostat vše, po čem zatouží, kterému lze jen těžko vzdorovat.
Mukwano působí opravdu přesvědčivě. Měl jsem pocit, jako bych sledoval dokument z probíhajícího azylového řízení.
