Recenzi napsal/a petr12
Režisér Géraud Champreux natočil snímek o svém virtuálním kamarádovi z dětství Ma vie avec James Dean, který dle očekávání nepřilákal do kin mnoho diváků. Volný čas tedy vyplnil uzavřením si jedné životní etapy a otevřením další naplněné mladíčkem, kterého si nakonec odvezl domů.
Nápad sledovat paralelní vývoj vztahu mezi Rominou a nevlastním bratrem Germánem, popř. Rominou a kamarádem Germánem, v případě, že by ji matka v zavinovačce neodložila u cesty, je sice originální, ale zpracování je dost neohrabané a časté prolínání obou vrstev hodně rušivé a těžké na orientování se v ději. No a hlavně...Chybí ono pověstné Bergerovo "cosi". Erotické napětí?
Minimálně v LGBT produkci je pro mě ta německá tou nejzajímavější, protože dokáže často překvapit. V pozitivním i negativním slova smyslu. Jahr des Tigers stojí na pomezí. Chvíli nudí, občas připoutá pozornost a konec překvapí.
Černobílé snímky zřejmě mají pro mnohé diváky své kouzlo. Mně ovšem ochuzují o barevnou škálu, která mi v tomto případě nechyběla, jelikož celý film vlastně stál (padal) pouze na hereckém výkonu Paula Wollina, ostatní působili šedivě.
Díky vzájemné chemii působící mezi oběma hlavními protagonisty se podařilo tvůrcům vyhovět cenzorům a novým pravidlům zakazujícím propagaci sexuálních menšin v médiích a diváky přitom neochudit o gay romanci.
I v Dublinu žijí gayové, které přitahuje filmová kamera stejně, jako můry lampa zářící nocí. Stephen měl na rozdíl od svého spolubydlícího Johna štěstí, že se z jeho nápadníka, kterého zpočátku rezolutně odmítal, vyklubal člověk z branže, který mu mohl slibně nastartovat kariéru.
Bizarní podívaná plná zvratů představující různé typy lidských charakterů, které jsou vystaveny těžkým zkouškám, ve kterých nakonec selhávají.
Kdo by odolal osamělému otci, který nezvládá pořádně výchovu mladé dcerky a péči o domácnost?
Osvědčená kombinace střetu téměř robotického dodržování daných pravidel s rebelií podpořenou vedlejšími dějovými linkami, odehrávající se v prostředí středoškolského volejbalového týmu, mě tentokrát nezklamala. Děj svižně ubíhal a já se těšil na happy end.
Když do často intimního vztahu s Bohem vstoupí nějaká organizace a prostřednictvím svých nezpochybnitelných autorit určuje, co je správné a co už není (hřích), hrozí vždy riziko páchání obrovských nespravedlností, třeba jako v tomto dokumentu Církví Ježíše Krista Svatých posledních dnů na členech LGBT komunity. Dan Reynolds a další mají můj obdiv za riziko, které podstoupili organizováním této akce, díky které mohli být klidně i exkomunikováni, což se už některým vlastně stalo.
Chápu snahu navodit sedmdesátá léta i černobílým zpracováním, ale nějak jsem si díky němu nemohl vychutnat krásu okolní krajiny.
Jeden z mála asijských snímků, který zprostředkovává divákovi niterné pocity hlavních představitelů a herci nepůsobí typicky uměle.
Podle osvědčené kuchařky "Typický Hollywoodský gay pár" natočili komedii Ideal Home, která neskrývá snahu podpořit rodičovství stejnopohlavních párů. Nebýt Paula Rudda, který si i v seriózní roli neodpustil občasný žertík, jednalo by se o šedý průměr natočený na rozpáleném slunci.
Příjemně naivní pokus o film.
Při sledování jsem měl pocit, jako kdyby myšlenka natočit tento film napadla dva cestovatele až po příletu na Island.
Alex Truelove (To je ale romantické příjmení) je (ne)typický nerd toužící hlavně po ztrátě panictví do konce střední školy (s holkou) a přijmutí na prestižní Kolumbijskou univerzitu. K holce Claire přišel spíše náhodou, když si přisedla do stejné lavice a pomocí animace jsme se dozvěděli, že se do ní zamiloval na první pohled. Teď ještě naplánovat tu velikou věc. Během plánování však potkal kudrnáče, který ho okouzlil svojí otevřeností a milý Alex znejistil. K velké události samozřejmě muselo dojít...S očekávatelným výsledkem. Další pokus v alkoholovém opojení (ne)dopadl úplně stejně, až si milý Alex konečně připustil to, co vlastně tušil už...
Je fajn si občas připomenout, že se gay život neodehrává jen na střední škole, ale i později, třeba před čtyřicítkou. Že existují i jiné gay role než roztleskávač(ka) a kapitán sportovního družstva. Že dítě nemusí být jen posun vztahu na vyšší úroveň. Že existují lidé, kteří mají problém s komunikaci...Je fajn si občas sundat růžové brýle a uvědomit si, že vše nemusí být perfektní.
Amnézie spojená s vybavováním si útržků z minulosti je věčné a vděčné téma. Záleží však na zpracování, aby z toho, jako v tomto případě, nevznikl totální chaos umocněný dost nepřesvědčivými hereckými výkony.
