Recenzi napsal/a petr12
Pokud se spokojíte s vizuální stránkou, budete zcela spokojeni. Postavy i prostředí působí jako z nějakého lepšího lifestylového časopisu. Lu Feng je urostlý kluk, který se rozhodl ulovit křehkého chlapečka Xiao Chen...Ten působí zcela jako oživlá kreslená postavička. Nejen vzhledem, ale i chováním. Děj je na můj vkus příliš zhuštěný a potřeboval by naředit. Klidně i do seriálu. 100% romantika z prvního dílu se změnila v pokračování na psychohru. I přes mnohá klišé a nelogičnosti vše nakonec docela funguje.
Jo Weil pro mě navždy zůstane polovinou páru Chrolli ze seriálu Verbotene Liebe. Jde vidět, že je odkojený herectvím v "mýdlových operách", ve kterých není ani čas, ani prostor pro nějaké procítění rolí. V tomto případě měl navrch novic Pip Brignall, který celý pár táhl nahoru. Na režijní prvotinu Marka Wilshina se jedná o nadprůměrný snímek.
Jonas se zpočátku jeví jako další z řady milostných příběhů o středoškolské lásce, která vzplála s příchodem nového studenta Nathana. Jenže...Záhy bezstarostnou atmosféru naruší pověstné neuchopitelné "něco", které kormidlem otočí o 180 stupňů k očekávání nevyhnutelné katastrofy, která se bohužel dostavila a tím i vysvětlila zlom v Jonasově chování.
Erotický seriál s minimálním dějem a amatérským zpracováním, ale na kluky se dá dívat.
Řemeslně poctivě zpracovaný snímek, který má pro mě jeden zásadní nedostatek. I když jsem pochopil časem jednání všech hlavních postav, nedokázal jsem se ani s jednou stranou bohužel ztotožnit.
Snímky s transgender tématikou primárně nevyhledávám kvůli vykreslení postav, které nezřídka působí jako karikatury. V tomto případě ale Sid působí vyrovnaně a sebejistě.
Středobodem celého seriálu je neřízená střela a vztahy nepolíbený Haruta, kterého budete buď milovat a nebo už od začátku nesnášet.
Sice thajské snímky působí, jako by je měl na starost jeden realizační tým, ale mě tento rukopis zcela vyhovuje, pokud si chci u sledování odpočinout.
Poměrně rafinovaná hra na kočku a myš, během které nevíte, kdo právě kterou roli zastává.
Vizuálně zajímavý snímek zkoumající zákoutí lidské psychiky.
Rozhodně nepatřím mezi diváckou cílovou skupinu, proto jsem si říkal, že mě Off Beat může jedině překvapit. Bohužel mi můj úzký obzor nerozšířil...Škoda.
Artový snímek plný živočišného pudu, ve kterém forma vítězí nad obsahem.
Necelá hodina přemítání o životě formou často květnatých dialogů...pro mě ale bohužel rostoucích na skoro suchém stromě bez mízy. Zkráceně...Klukům jsem to celé moc nevěřil.
Po všech stránkách vyspělejší prequel seriálu Bad Romance The Series naštěstí již nepůsobí tolik jako karikatura. Možná je to věkovou restrikcí, která autorům tolik nesvazovala ruce.
Vztah mezi Kornem a Knockem netvoří hlavní dějovou linii seriálu, přesto je mu věnována část děje sloužící jako základ pro pozdější zpracování. Je to taková asijská limonáda, během které se nemusí moc přemýšlet.
Díky neustálému tlačení na pilu výsledek působí docela křečovitě.
Od všeho něco a od ničeho příliš...By se dal charakterizovat další počin o AIDS z prostředí New Yorku.
Snímek poskládaný z několika málo opakujících se motivů se snaží navodit napětí i díky odpovídajícímu hudebnímu podkresu. Výsledek je ale dost plochý a nudný.
Je příjemné zjistit, že stále existují lidé, kteří umí věrohodně odvyprávět obyčejný lidský příběh svým divákům.
Korejci se rádi vyžívají v různých grafických prvcích, které přidávají do obrazu. Ty působí často směšně (pro našince) a bohužel i rušivě.