Recenzi napsal/a petr12

Hodně opatrný snímek o seznamovaní se na univerzitní půdě.

Ne příliš zdařilé zhmotnění erotického snu pana režiséra.

Je jen málo "renesančních umělců", kteří dobře ovládají více řemesel. Doug Archibald k nim rozhodně (prozatím?) nepatří.

Místy zbytečně komplikovaný snímek s hodně zvláštním rozuzlením vztahového propletence, který fungoval během celých vysokoškolských studií.

Kater není ani tak o hledání důvodu neomluvitelného činu, pro který samotný aktér nenašel vysvětlení, jako spíše o složitém obnovování vztahu, ve kterém naštěstí zůstala láska.

Film o vzájemné potřebě mít v drsném životě na "konci světa" nějaký stabilní bod, svoji spřízněnou duši. Hjartasteinn bohužel zbytečně dlouho působí jen jako další pokus zachytit, byť reálně, mládež, které se dostává obrovských práv, ale chybí jakékoliv povinnosti a jen tak se poflakuje a krátí si volný čas (sebe)destrukcí.

Místy hodně niterný dokument o toleranci narážející na nedostatečnou informovanost a hranice kibucu.

Začínám mít pocit, že kluci, minimálně ve svých krátkých filmech, dávají prostor svým netradičním erotickým představám.

Zdá se, že se jedná o první (a docela možná i poslední) počin partičky mladých lidí, kteří zřejmě chtěli něco sdělit světu, ale...V moři alkoholu a kouřovém dýmu se těch pár "životních mouder" ztratilo.

Valentne Road musí diváka citově zasáhnout a nedivil bych se, kdyby emoční náboj u některých zablokoval rozum, stejně jako u několika členů poroty, školy...Nemá cenu probírat hromadící se selhání většiny zúčastněných, kteří v lepším případě jen ignorovali očividné problémy, protože se nejednalo o skrytá jednání, ale...Nikdo nemá právo vzít druhému život, pokud není bezprostředně v ohrožní ten jeho.

Možná inspirace pro netradiční partnerský sexuální zážitek.

Poetický snímek o postupném sbližování se zcela odlišných lidí ve stylu Pretty Woman a docela jsem jim věří, že to myslí vážně.

Glue je příklad filmu nahlížejícího do života obyčejných lidí bez znatelných zásahů ze strany režiséra. Takový delší dokument. Nebo snímek natočený dlaňovkou bez napsaného scénáře. Ovšem...Opravdu je potřeba uchovávat každou vzpomínku pro "příští generace"?

Jo...Kdybychom si tak mohli vybrat partnera dle vlastních požadavků, který by se mohl časem zhmotnit. Zajímavá myšlenka, sladkobolný hudební doprovod, solidní zpracování.

Zdá se, že Zach Meiners se chtěl svojí prvotinou svěřit širému světu s mnoha trápeními, která sužují nejednoho amerického středoškoláka, jenže...Si na svá bedra naložil příliš a většinu času klopítal.

Sice snímek nevybočuje ze zajetých kolejí daného žánru, ale nějakým záhadným způsobem na mě výsledný koktejl celkem zapůsobil a po dlouhé době jsem se u sledování pobavil a netrpělivě čekal na happy end, kterého jsem se samozřejmě dočkal.

Velice oblíbené téma potlačované touhy, v tomto případě mezi nevlastními bratry, na taiwanský způsob.

Tentokrát se celý realizační tým snažil tak moc vyhnout zásahům cenzorů do výsledného díla, že se ve filmu téměř neobjevují intimní scény a vztah probíhá především v náznacích.

Snímek, který "zaspal dobu", je exkurzí do minulého století. Režie působí dost divadelně. Herci příliš často toporně odříkávají text na kameru. Ale ty exteriéry...

Série minipříběhů, které spojuje kromě vypravěče i stejná barva pleti hlavních představitelů sice neoslní originalitou, ani zpracováním, ale zaujmout mohou především častými záběry na obnažená vypracovaná těla.