Recenzi napsal/a petr12
Jedná se o filmovou adaptaci divadelní hry, proto mě nepřekvapilo docela komorně pojaté natáčení výlučně v interiérech. Nedokážu posoudit, jak moc scénář odhaluje opravdové zákulisí gay nevyoutovaných profi sportovců a nebo jen čerpá z bulvárních plátků, ale rozhodně jsem věřil všemu, co sdělil (non)verbálně neuvěřitelný Russell Tovey, kvůli kterému film stojí za zhlédnutí.
Když se se zažitými stereotypy dokáže pracovat, nemusí vyznít snímek jako jedno velké klišé. Pokud se role obsadí typově vhodnými herci a okoření chytlavou hudbou...vznikne Handsome Devil. Docela velká slaďárna a pohádka (nejen) na dobrou noc.
Bergerovo pověstné soustavné erotické dusno na mé gusto často narušovalo trapné ticho.
Snímky inspirované skutečnými událostmi mají pro mě jistý "punc reality", díky kterému autorům mnohé odpustím a přivřu jedno oko, někdy obě.
Zajímavý námět, kterému by slušelo lepší zpracování, rozhodně ne tohle typicky britsky chladné.
Snímek snažící se zachytit mnohá úskalí společného života, který bohužel místy sklouzává ke zbytečnému moralizování.
S narůstajícími projevy šikany se plnil pohár beznaděje, až jednou (dvakrát) přetekl. Velice realisticky zpracované téma o provázaností reality s tou virtuální, (dobrovolné) ztrátě soukromí a lehkosti s jakou se dají získaná data zneužít.
Téměř nepřetržitý proud slov doplněný "pohyblivými obrázky" o zázračné přeměně netolerantních rodičů v uvědomělé a chápající. Ještě že máme babičky. :-)
Přeslazená limonáda, která se směle vyrovná typické mexické telenovele.
Pochmurné chilské reálie dávají tušit, že režijní debut Alexe Anwandtera diváky usadí hluboko do sedaček. Pocit stísněnosti a bezmoci umocňuje i vhodně zvolená hudba, ze které místy mrazí. Jen jsem čekal, že otec vezme spravedlnost do vlastních rukou...
V indické produkci LGBT komunitu buď trestají a nebo se jí vysmívají. Loev stojí mimo tyto dva hlavní proudy a díky civilnímu zpracování poznamenanému natáčením v utajení, nabízí příjemnou podívanou v západním stylu.
Téměř dvouhodinový "dokumentární film" lahodící oku nejen díky perfektně nasnímanému malebnému prostředí v popředí s urostlým mužem v hlavní roli, doplněný o "náboženské symboly", jejichž význam mi zůstal z větší části utajený.
Spíše dokument mapující berlínskou undergroundovou scénu, který se snažil Yony Leyser zřejmě zcivilnit značně upozaděným milostným příběhem mezi spisovatelem a klukem z Východu.
Po technické stránce opět vycizelovaný snímek je součástí nezaměnitelného Dolanova rukopisu, bohužel stejně jako i jeho potřeba emočních výbuchů a notné dávky hysterie. Rád se zaměřuje na detaily a v tomto případě mu bohužel unikl smysl celku. (Nebo jsem ho nepochopil) Divák se nemá dovědět až ze zpětného přečtení synopse námět. Téměř dvě hodiny směřoval někam a závěr nechal na divákovi. Zbavil se jednoduše vlastní zodpovědnosti za neodvratitelný konec, který nechal (ne)otevřený. Zkrátka...Snímek o touze dozvědět se od navrátilce co nejvíce důležitých informací a zároveň umlčování, aby se nedozvěděli nejbližší něco, co nechtějí slyšet.
Je smutné zjistit, že některé negativní rysy naší komunity nejsou výplody dnešní povrchní doby, ale mají "hluboký" základ.
Kempování na argentinský způsob v lesíku blízko ledového oceánu. Zajímavý námět - toporné zpracování bez jasné vize a pevného vedení.
Britská produkce na mě působí často jako tamní chladné a deštivé prostředí... depresivně. Tento snímek však překvapivě nahlíží do teplého nitra a neklouže jen po studeném povrchu.
Snímek slepený z dějových útržků zachycujících obyčejný život dvou kluků žijících ve společné domácnosti okořeněný o vzájemné intimní poznávání se.
