Ai no kotodama (2008)

Poté, co odmaturovali, si Tachibana a Otani přiznali své vzájemné city a rozhodli se žít spolu. Nicméně, jejich vzájemné soužití dostává trhliny, když potkají svou dávnou kamarádku ze střední, Yuki. Otani byl vždy trochu podezřívavý k přátelství mezi Tachibanem a Yuki, a upřímně, jeho podezření nemusí být zas až tak daleko od pravdy... Láska dvou lidí, která musí být skryta. Strach před reakcí společnosti a odhalení tváří tvář přátelům. Smíření se s vlastními rozpory. S vlastními protiklady, s nimiž vcházíme do vztahů jeden s druhým. To vše v pojetí japonské kinematografie. Zvláštní film, v podstatě o ničem a přitom ukazující nám svět a život dvou chlapců, kteří se milují a ví, jak těžké to bude, žít takto i zítra. Takový je Ai no Kotodama. Svět oddanosti. Film, jehož hodnotu nedokáže člověk posoudit předtím, než ho uvidí. Je to film pojednávající v podstatě jen o lásce a životní křižovatce dvou lidí, jež je narušena žárlivostí jednoho z nich. Je to dost na to, aby z toho mohl vzniknout sedmdesátiminutový snímek, u něhož budete sedět prakticky od začátku do konce nalepení na obrazovku? Pravdou je, že není. Přesto není dobré tento snímek již předem odsuzovat. Sice tím, že ho neuvidíte, o nic významného nepřijdete, ale když ho uvidíte... kdo ví? Třeba vás, jako mne, svým způsobem osloví. Není to art a svým formátem si nehraje na to, že by stál hodně peněz, ale to, co ztrácí na vizualizaci či "artu", to nám více než bohatě nahrazuje příběhem a postavami. Ať už se jedná o komickou postavu Tachibana, který je, mírně řečeno, dětinsky ztřeštěný, či hlavní linii jakoby vystřiženou ze života, který se děje každý den okolo nás. A v tom je hlavní síla tohoto filmu, která však mnohé může již odradit v samotném počátku. Uvěřitelnost toho, že se to tak děje téměř pořád okolo nás. Ale přeci jen... není lepší se podívat na to, co se může stát a najít si tam body, kterých bychom se v našich životech měli vyvarovat? A navíc, co si budeme povídat, oba hlavní hrdinové jsou dost k nakousnutí, jak se na Japonsko sluší a patří. Jak bych to tedy shrnul? Pokud by se mne někdo zeptal, řekl bych, že ten film stojí za to, aby byl shlédnut. Na nic si nehraje, neprodlužuje zbytečně svou stopáž přebytečnou vatou, a tak nenudí. Dokonce i čas od času osloví. Jen se od něj nesmí čekat zázraky...

(Autor: Tomáš J. Chrastný, zdroj: http://www.gaylife.cz/zabava/film/167-ai-no-kotodama)