Cobalt Blue / Kobaltová modř (2021)

Touha po lásce, vlastním životě a svobodě versus rodinou sešněrované indické tradice. Skvělý poetický snímek s nádhernými melodiemi a nádhernou kamerou. Není úplně jednoduché v pomalém tempu plynoucí Kobaltovou modř sledovat, ale vnímaví lidé jí budou přímo okouzleni. 

Příběh z Indie který mě donutil přemýšlet nad třemi hlavními postavami, sestra ,bratr a neznámý muž který z obu udělá své milence a nám se v druhé část filmu rozehrává příběh kdy nevíme co bude dál a jak se sourozenci se situací která je potkala popasují,docela jsem byla překvapená kam se vše posunulo a více mne oslovila postava Tanaye, pro mě to má otevřený konec. V Indii to nemají jednoduché ženy a natož LGBT komunita ani dnes. Docela se mi to líbilo,film doplňuje moc pěkná hudba nemám ráda bolywoodskou produkci která je pro mě dost teatrální a není to můj šálek kávy.

Byl to můj první indický film, který mě tolik zaujal. Jak příběh, kdy mě oslovila i Tanayova neohrožená sportovní sestra, tak hudba i celkové zpracování.

Nedá sa povedať, že tento príbeh nemá nič do seba, do určitého okamihu je dej zaujímavý, aj napriek silenej snahe filmárov, vytvoriť ukrutne ART film. Potom sa dej pokazil, prešlo to do fázy sebaľútosti a záver to zabil už úplne. Mám zmiešané pocity, ale skôr sa kloním k tomu, že keby som to nebola videla, o nič neprídem.
Videla som pozitívne komentáre a zamyslela som sa nad tým prečo mám iný názor, bude to asi tým, že som toho z Indie videla skutočne hodne a viem, čo indický filmový priemysel dokáže a toto je toto skutočne slabý odvar.

V tomto indickém projektu z roku 2021 se přenášíme hodně před rok 2013, kdy vznikla knižní předloha a sledujeme Tanay-e a jeho osud "ztracené duše". Celý příběh je velmi emotivní, vykresluje milostný trojúhelník, vyhraněné originální postavy sourozenců i rodiny, je plný hledání, žalu a lásky v době ještě před změnou indického zákona ohledně LGBT komunity. K naprosto téměř dokonalému prožitku mě přiměla hudba a celkové výtvarně-kouzelné poetické zpracování, které mi sedlo a tvůrci sklízí můj obdiv stejně, jako herci postav učitele a bezejmenného muže, co si pronajal u Tanayovy rodiny pokoj. Ano, Indie produkuje množství filmů, ale zde, u této naprosto zanedbatelné indické mikroprodukce s gay tématikou je potřeba si uvědomit význam příběhu a vývoje vnímání LGBT komunity, a to je pro mě daleko důležitější, než tisíce bolywoodských heteráckých "trháků".

Snímek o vzpouře proti indické společnosti striktně dodržující zvyky a kastovní systém. Příjemný závan rebelství dvou ze tří potomků, které umocnil příchod umělecky smýšlejícího člověka do pronajatého pokoje. Pestrobarevná směsice odehrávající se v krásném prostředí provoněném kořením, daleko od rušných měst a hlavně shonu. Taková skoro pohádka se zajímavým koncem a vlastně i s happy endem.

Film s odlišnou poetikou, pomalejším tempem i úhlem pohledu, než na který jsme v Evropě zvyklí. Milý příběh na pomezí telenovely ukazuje křehkost queer života v Indii, je výtvarně nezapomenutelný. Herectví je v porovnání s evropskou tradicí lehce naivní, přesto sugestivní. Neobyčejný zážitek dotváří skvělý soundtrack a kamera odkrývající zranitelné nitro hlavních hrdinů v kontrastu s krásou indické přírody a voňavou barevností indické kuchyně.
K vidění na Netflix.