Podrobnosti recenze

Autoři nás zvou ke sledování pohádky. Pohádky s kořeny v časech starověku, kdy lidé, nezatížení dogmaty, mohli žít svými city a vášněmi bez obav, zda kvůli lásce k nesprávnému pohlaví nebudou zatraceni. Kdy, s nadsázkou, homosexuálové byli podivíny ne proto, že milovali muže, ale že milovali j e n o m muže: proč se připravovat o takové spousty dalších možných potěšení?
Pohádku přenesl režisér Luca Guadagnino (přesněji: André Aciman, tvůrce knižní předlohy filmu) do osmdesátých let minulého století, navíc tak rafinovaně, že děj se odehrává mezi autentickými pozůstatky života dávné společnosti, která ve svobodě - alespoň erotické - opravdu žila, to klíčové se dokonce děje ve vile naplněné antickými artefakty. V téhle pohádce pomilovat se odpoledne s kamarádkou a v noci s kamarádem není zvláštní extravagance. I rodiče jsou pohádkoví: maminka ujišťuje sedmnáctiletého synka Eliho, jak moc ho má Oliver rád, a tatínek Olivera před rozhodující nocí nabuzuje promítáním diapozitivů s plastikami mužských aktů. V závěru Elimu líčí, jak byl kdysi sám stejnému erotickému přátelství blízko, neměl ale odvahu je prožít. Nejsou takoví rodiče k zulíbání?
Vzdor nereálnosti (ba právě kvůli ní) funguje pohádka skvěle, je skvěle natočena, skvěle obsazena i skvěle zahrána, a dojem, který zanechává, je ohromně silný. Těžko snáším, když někdo tahá za mé emoce, ale v závěrečné čtvrtině jsem se začal strašně bát konce, který nutně musel přijít.
Kvanta odborných i diváckých kritik a dalších reakcí na IMDB ukazují, jak silně film publikum zasáhl. Je to jen pohádka, ale pohádka, kterou jsme velmi potřebovali, a která s přicházejícími vánočními dny dokonale ladí. Díky Hadonosovi, že sem film vložil, a taky Ondrovi za expresně zpracované titulky. Ondra nás tu obdaroval už mnohokrát, ale tohle je dárek opravdu ježíškovský, :-).