Podrobnosti recenze

Už dlouho jsem se nesetkal s tak nadhodnocovaným filmem. Jeho největší devízou je zachycení letní atmosféry severoitalského městečka. Ale vlastní příběh roztažený do neúměrné stopáže je bůhví o čem. O tom, že všichni chlapi jsou utajení gayové? Nebo bisexuálové? Jak si vysvětlit chování hlavního hrdiny, který se ve stejné chvíli zamiluje do amerického hosta, ale vesele se oddává i sexu s místní dívkou? Co si myslet o Američanovi Oliverovi, který se verbálně doznává k okouzlení mladým hochem, ale jinak se chová jako heterosexuál, který skončí v manželství? A co postava otce, jenž ve své zpovědi synovi vlastně dozná, že také toužil po vztahu s mužem, ale nikdy se k němu neodhodlal? Nevěrohodnější psychologickou konstrukci si neumím představit. A tentokrát bohužel hodně zklamávají i herecké výkony. Chalamet hraje mladého kluka uvolněně a přirozeně, jenže jiskření mezi ním a Hammerem v roli Olivera je prakticky nulové. Hammer je pohledný chlap, ale tím to končí, žádné napětí nebo erotické dusno, žádná skrytá touha ani provokativnost chování. Když se na hřišti Oliver dotkne Elia, mělo by být v té chvíli jasné, že šlo o záměr, jak to později sám prozradí. Jenže v té scéně není nic. Vůbec nic. Prostě postava Olivera, kterou Hammer hraje, měla být o něčem, co je herci evidentně naprosto cizí. Přikláním se k názoru, že pokud italský film na téma nečekaného letního vztahu a velké vášně, pak Davidovy narozeniny, to je film filmů.