Podrobnosti recenze

Blízko, a přeci strašně daleko od moderního města, jehož světla v řadě záběrů problikávají do mikrosvěta malé yorkshirské farmy, přežívají dva staroušci. Jejich život se blíží ke konci stejně, jako perspektivy jejich hospodářství. Osud s nimi sdílí také mladý gay Johnny: i on jen přežívá, nevábně a beznadějně, nehledejme však proto na něm chyby. Obětovat se stařečkům chce hodně lásky a mravní síly, zvlášť, když daleko snazší a pro gaye přijatelnější městský život je na dosah. Jiný by utekl, pro Johnnyho je starost o babičku a nemocného otce závazkem, za jehož splnění platí promarněním spousty šancí na startu do života. Odměnu, kterou je pro něj vztah s rumunským migrantem, si velmi zaslouží, i když i ji málem hloupě promrhá.

Budí skoro rozpaky psát superlativy o filmu zdánlivě tak prostém a nenápadném. V tomto případě je ještě těžší nepsat je, a to skoro o všem: o síle příběhu i o filmařské řeči, jíž je příběh zprostředkován, o obsazení a hereckých výkonech, kameře, atmosféře, hudebním doprovodu... také o spoustě myšlenek, témat a motivů, jež se podařilo nenásilně skloubit; téma migrace jasně patří k těm silnějším. Režisér a scénárista Francis Lee má za sebou dráhu herce, dnes, ve středním věku, se pokouší filmy i točit. Po dvou krátkých a jednom dokumentárním filmu je God's Own Country jeho celovečerní prvotinou. Málokomu se podaří napoprvé takovýto zásah; přičtěme ho umělecké i lidské zralosti. Podle IMDB 30 nominací na různých festivalech, z toho 18 proměněných. Zde je interview: https://www.yorkshirepost.co.uk/news/the-big-interview-film-director-francis-lee-1-8711493.

Kdo by velmi chtěl, najde i položky s otazníkem. Poněkud limonádový je závěr filmu i vrcholná milostná scéna. Scéna, v níž Gheorghe odnaučuje Johnnyho pářit se, jak odkoukal od zvířátek, a zasvětí ho do milování; i přes tu malou výtku patří k nejsilnějším filmovým milostným scénám. Docela konjunkturalisticky působí, že migrant Gheorghe je zobrazen jako osobnost s výrazně vyšší integritou, než Johnny - teprve jeho vlivem Johnny konečně lidsky dospěje. Na druhé straně, urputnost, s níž Gheorghe, několikanásobně znevýhodněný jako gay a migrant bez prostředků v cizí zemi, hájí svou důstojnost, budí respekt (jistě, je to jen film...). O to víc, že ani v milostném vztahu nechce být onucí. V té souvislosti mi povrchní nálepky heteronormativity a asimilacionismu přijdou opravdu mimořádně mimo mísu.

O God's Own Country se unisono píše jako o britské Zkrocené hoře. Myslím, že srovnání je možné spíš s knižní předlohou amerického filmu, což je soubor povídek (gay příběh je jen jednou v řadě), v nichž Annie Prolux líčí vzájemné vazby země/krajiny a člověka, jistě hlavně v rovině symbolů. Filmová Zkrocená hora je o dost vzdálenější (proto ovšem ještě nemusí být přeceňovaná a nabubřelá: jiná země, jiná filmová kultura). Za další, i když ještě vzdáleněji podobný film lze považovat opomíjenou, přesto skvostnou německou Sklizeň - https://www.gaytitulky.info/index.php/oblibene-filmy/stadt-land-fluss.