Podrobnosti recenze

Na počátku máme pocit, že uvidíme jeden z dalších v dlouhé řadě příběhů "o té naší mládeži", kde ubližovatel ubližuje proto, že mu bylo ubližováno, pročež mu to odpustíme, neboť za to vlastně jakoby nemůže. Sice, kdyby se rozhlédl kolem sebe, by snadno zjistil, že ubližování k cestě ze zla nevede, ale proč by se rozhlížel, když popustit uzdu pudům je tak snadné a příjemné a odpuštění je i tak už předprogramováno.

Tuctově však působí jen expozice, brzy začne přituhovat, víc a víc sílí pocit, že na výchovný film to tvůrci už dost přehánějí. Jenže jsme teprve v polovině, za ní se jak cvaknutím vypínače příběh překlopí úplně jinam. Do drama téměř antického rozměru, drama neopětované lásky, oddaného přátelství, žárlivosti a zoufalství z neřešitelného dilema. Do drama, které sehrávají soudobí teenagerovští aktéři v soudobých kulisách a se soudobými rekvizitami, přesto drama věčného. Pro nás, gaye, drama silně palčivého, protože syrově zobrazuje podstatu toho, co jsme všichni, často ne jednou, prožili, v teenagerovském věku zvlášť silně.

Tady je ale také založeno na problém. Na IMDB najdeme jen pár reakcí, velmi zmatených. Ukazují, že divák ne-gay podstatu a hloubku tragédie, již my můžeme od prvního náznaku vnímat jako svůj osobní příběh, vůbec nepochopí a s poselstvím filmu se zcela mine. "Still, not too bad for something I found for free on Netflix", píše jeden mudrlant. Jiný, ještě bystřejší: "However, if this is the way schools are nowadays, they should be turned into youth offender centres instead of learning institutions."

Zejména obrazem se na řadě míst film pouští na pole artu, s překvapivou pečlivostí vždy tak, aby se neodtrhl od věrohodnosti. Na mladé herce čekaly i neběžné situace a převážně si s nimi poradili výborně. Stejně výborně je volena hudba, i když logiku volby ukáže teprve závěr. Pár scénáristických nešikovností lze snadno odpustit.

Pozoruhodný film, silný, výrazně se vymykající standardní produkci. Také tím, že se nepokouší nemoc jednotlivce účelově a konjunkturalisticky převést na nemoc společnosti. Pokud režisér a scénárista Zoe Berriatúa při práci pokukoval do myšlenkového a tvůrčího světa Augustí Villarongy, nahlížel pozorně a vnímavě. Zpustošený chrám, satanský kříž, dětská nevinnost.