Podrobnosti recenze

U Eytana Foxe působí asi nejvíc, že se nesnaží extrahovat z reality její zobecněný obraz, ale využívá ji v téměř nepozměněné podobě, aby propátral a zobrazil všemožná zákoutí postavení jedince v lidském stádu. Rádi bychom měli svět přehledný a jasný, ale máloco se vzpírá černobílému vidění světa tak, jako blízkovýchodní konflikt. Jak moc přejeme mladým hrdinům filmu, aby žili své životy chráněni před absurditami války... jenže... Jak trapné se zdají být argumenty protistrany: "Tel Aviv plný homosexuálů, lesbiček a promiskuitních mladých lidí. Ti všichni jsou proti válce, aniž by měli sebemenší ponětí o historickém kontextu místa, kde žijí a k němuž by tudíž měli mít i historickou zodpovědnost." (CSFD, divák dormouse)... jenže... Kdo jsem já, abych soudil. Sám Fox, i když lidsky se svými postavami rozhodně sympatizuje, jednostranný pohled nepředkládá, a - překvapivě - řada diváků, kteří jsou nakrmeni strannou propagandou své bubliny, mu to nedokáže odpustit. Závěr filmu má svou logiku, i když ta se nelíbí. Poněkud podobnou má třeba konec filmu Viharsarok: také ten diváci odmítají. Jenže život se neodehrává jen na sluncem zalité louce.

Téma života v bublině se samozřejmě netýká jen izraelské reality. V případě tohoto filmu opravdu hodně stojí za pozornost porovnání diváckých reakcí na IMDB a CSFD. Je zjevné, že i česká společnost si žije ve své bublině nemálo izolované od světa, ten mix hry na intelektuálštinu a špatně maskované homofobie bije do očí.

Bubliny pražské kavárny a telavivské kavárny se na první pohled nezdají být až tak blízko. Ve skutečnosti si v posledních pár letech rozeštvaná česká společnost k sobě poměry Tel Avivu přiblížila o moc víc, než je zdrávo.