Podrobnosti recenze

Z diváckých reakcí na CSFD: "Poplakala som si. Keď to bolelo, aj keď to bolo krásne. A že to bolo krásne." ... "... horko těžko se tohle klišé dalo dokoukat. Závěrečný globální oteplování na ruským kole už bylo přes čáru." ... "Tvůrci to totiž strašně přehnali. Z pohodového pozitivního filmu, udělali ke konci přeafektovaný kýč ze zábavného parku. Klíšé, klišé, klišé!"

Před časem zazněla v jednom gay fóru myšlenka, že problém "jak to říct doma" už si všichni zúčastnění vyřešili, takže zaměření fóra by se mělo posunout jinam. Stejně tak my zde se můžeme cítit comingoutovými příběhy pro středoškoláky přesyceni. Jenže: oni se stále znovu rodí noví gayové, stále znovu dorůstají do věku, kdy poprvé stojí na křižovatce, z níž mohou odbočit buď k plnohodnotnému životu, nebo svůj intimní život omezit na kradmé zážitky na smrdutých veřejných záchodcích. Je ohromně důležité, aby v ten správný okamžik dostal tápající mládenec dobrý impuls, pobídku, návod - tuhle roli může film sehrát snad nejlépe. Nejen pro gaye samého, ale také pro jeho okolí, což je možná ještě důležitější. A aby se ke každé generaci mluvilo jazykem, který může přijmout: logicky tedy vždy znovu a nově.

Nedá práci najít k filmu Love, Simon strašně moc výtek. Především, že z klišé vybudovaných všemožnými příběhy "ze střední" se nevyhnul snad žádnému, včetně roztleskávaček a manifestačního veřejného rozlousknutí privátních dilema před zaplněným stadionem, ba dokonce i na kolotoči (chybí žlutý autobus, ale třeba jsem ho jen přehlédl). Nevyhnul se ani primitivně prvoplánovým nápovědám a průhledným zákrutům děje pro hodně prosté diváky.

V daném případě je ale ve skutečnosti nutno tohle všechno chápat jako klad: tamní cílový divák dostává příběh coming outu (a jeho vzorových řešení pro všechny zúčastněné) v obálce, na niž je zvyklý a které rozumí. Tam tohle všechno může fungovat. Řada drobných detailů navíc napovídá, že autorka knižní předlohy (BTW, povoláním psycholožka) nebo scénárista jsou s gay tématikou obeznámeni seriózně, a i to je klad. Nejde o film pro intoše, ale právě proto bude fungovat, jak má a jak je třeba; tam, v tamní "cílovce", určitě.

Názory mých rodičů na G/L záležitosti se utvářely podle prvorepublikového senzačního knižního bestseleru Studna osamění, kde mužský hrdina, rytíř bez bázně a hany, vyrve hodnou bezelstnou dívku z náruče rafinované lesby, a jedině správná - heterácká - láska už zase slavně zvítězí. Utvářely se také podle pobaveného pohledu, jak soused, starý pán, co den cupitá na vyhlášený záchodek na vltavském nábřeží.

Proto dnešním americkým teenagerům film Love, Simon moc a moc přeju. Ti evropští si můžou pustit třeba Letní bouři - funguje stále dobře, z novějších Gewoon Vrienden/Just Friends. Tam i tady je pseudointelektuálský snobismus vraždou všeho důležitého a dobrého.