Podrobnosti recenze

Díky Jiřímu za vyzvednutí téhle malé perly z hlubin zdejší databáze - od roku 2016 si filmu nikdo nevšiml. Jak píše Jiří, je to skutečný koncert typických postaviček klukovské party, škoda, že ne všem se dostalo prostoru. Nelze neobdivovat režiséra Damià Serra Cauchetieze, že z dětských "herců" dokázal vydolovat tak spontánní projev.

Významné je hlavně to, že je naprosto přirozeně zobrazen okamžik, který čeká každého gaye už v rané pubertě: uvědomění si, že oproti kamarádům je opravdu "jiný", že nesdílí a nemůže sdílet úplně všechny jejich zájmy a jít všude s nimi a za nimi, že existuje hranice: "tam už nepatřím".

Vzácné je, že Cauchetiez ukazuje ještě druhou hranici. Jasná hořkost, zklamání, s nimiž vůdce vykazuje gaye z party: doufal mít kamaráda, někoho, kdo mu bude mezi ostatními, ještě dětskými členy party blíž. Můžete ale rovnocenně kamarádit s někým, u koho nemáte jistotu, že vás má rád ne proto, jaký jste a co umíte, ale kvůli tomu, co máte v trenkách? Tahle nejistota staví druhou hranici mezi gayem a jeho chlapeckým a mužským okolím. Není zvykem ji v gay filmech připustit.