Podrobnosti recenze

Zneužívání se žádá, film bez zneužití jako by nebyl. Není ale snadné chystat pro stále namlsanější diváky, a zejména pro festivalové poroty, pořád nové chuťovky. Na to naprosté nic, z jakého bylo v případě Take Me to the River upoceně upleskáno dávné zneužití, se buď můžeme dívat s obdivem k oprsklosti tvůrců, nebo si nad ním můžeme připomenout české úsloví o tom, z čeho bič uplésti nelze. I když jiní to umí kreativněji, alespoň řemeslně zručně je vystavěno permanentní napětí, které diváka provází po celý film. Dočkat se, kdy třeskne výstřel, kdy se odněkud vynoří banda vidláků s peřím, dehtem a kládou, nebo kdy buranští příbuzní udělají z hlavní postavy náplň do hamburgeru, to je asi jediný důvod, aby silné povahy dokoukaly dílko až k závěrečným titulkům a pak si daly dvojitého frťana.

Z hate speech se pomalu stává folklór, zkusme tedy zauvažovat o hate cinema. Hluboká nenávist a neskrývané opovržení mezi společenskými skupinami jsou generovány a rozvíjeny celou řadou filmů, z těch gay-themed si můžeme námátkou připomenout Prayers for Bobby, Henry Gamble's Birthday Party, z evropských třeba starší Jagdszenen aus Niederbayern. Film Take Me to the River se snaživě hlásí do klubu. Být natočen o malinko později, sváděl by k představě, že filmařský tým složený z frustrovaných příznivců Hillary se redneckům pomstil líčením návštěvy kalifornské rodiny jejích voličů u příbuzných v Nebrasce, kteří volili Donalda.

Gay diváka by snad mohlo potěšit, že jedinou normálně myslící, cítící a jednající postavou je gay. I na film aspoň přijatelný, když už ne dobrý, je to ale zatraceně málo. Take Me to the River není ani přijatelný.