Podrobnosti recenze

Bruno je machovské hátéčko, a taky šikovný intrikán, takže když mu dá Laura kopačky, nepokouší se zvrátit to trapným škemráním, ale oklikou zaútočí na jejího nového kluka, Pabla. O něm se říká, že to kdysi ze zvědavosti zkusil s kamarádem, a na tom Bruno vystaví svůj plán B: zdiskreditovat Pabla u Laury jako gaye. Krásně ho pomalu opřádá jako pavouk mouchu v síti (možný název filmu by byl i "Základy balení heteráků pro začátečníky"), pak se ale plán B zasekne. Všechno končí větou "Tak pojď, troubo", ale kdo ji komu řekne, to se do recenzí nemá psát.

Argentinský režisér Marco Berger patří k ikonám artového směru gay filmu, čemuž odpovídá i hodnocení na festivalech. Ihned zaujme klasicky krásná kompozice a vypiplanost záběrů. A také mimořádná doprovodná hudba výborného muzikanta Pedra Irusty. Berger má dokonale odpozorováno chování lidí v různých situacích, mimiku, gesta, záchvěvy hlasu, konverzace, a umí si také vybrat herce, kteří mu to přesně odehrají. Vyhýbá se nablýskaným prostředím a nablýskaným lidem. To hlavní se děje pod povrchem, a to může být problém: divák nemusí být vždy nastaven-naladěn tak, aby byl ochoten hledat v hlubinách mysli nevýrazných aktérů nevýrazného děje nějaká sdělení. Bergerovým filmům by možná prospěl samostatný scénárista, naladěný na stejnou vlnu, ale zkušený a nápaditý, ovšem tomu by se Berger asi těžko přizpůsoboval.