Podrobnosti recenze

Snad i ty nejpokleslejší komerční stanice u nás přesunuly vysílání jihoamerických telenovel na pozdní noční hodiny, takže divák s dobrým spaním by mohl mít dojem, že je s nimi konec. Ve skutečnosti se takové věci točí dál, obvykle podle stále stejného vzorce: prostoduchý předvídatelný děj, umělé konflikty a ještě umělejší efektní dramata, divák není ani mikrosekundu obtěžován nutností přemýšlet, kde je dobro a kde zlo, nebo luštit snadno a rychle čitelné vyhraněné charaktery bez vývoje. Stačí usednout k obrazovce, vypnout mozek a otevřít pytlík s brambůrky.

Mariposas verdes jsou bohužel natočeny podle téhož schéma. Kdyby byly filmem evropským, byl by to průšvih. Musíme věřit a doufat, že jihoamerickému divákovi dokáží podat poselství o emancipaci gayů a dalších znevýhodněných menšin jazykem, jakému rozumí. Kolumbijský režisér a scénárista Gustavo Nieto Roa (nar. 1942) započal svou velmi pestrou filmařskou dráhu v roce 1974. Když byly Mariposas verdes uvedeny, trvala už 43 roků - dost na to, aby znal své publikum a věděl, jak připravit pokrm, který mu servíruje. Kéž aspoň tam jeho film odvede kus dobré práce. Zde nejspíš osloví hlavně milovníky slaďounkého hlazení a dojímání dušiček a srdíček, které neklade obtěžující nároky na myšlení a na skutečné vcítění a procítění.