Podrobnosti recenze

Film Vlastníci bývá žánrově nejčastěji označován jako komedie, což je ve skutečnosti velmi nepřesné. Více než cokoli jiného totiž vyvolává úzkost. Vnější „děj“, kterým je schůze členů SVJ a dohady o tom, zda vybudovat výtah, samozřejmě nejsou podstatné, tvoří jen nutný rámec zásadnější výpovědi. Jiřímu Havelkovi se podařilo na malém vzorku jasně vyprofilovaných lidských charakterů vytvořit působivou metaforu současné české společnosti. A není to veselá podívaná. Svou nemilosrdností připomíná Formanovy filmy ze 60. let. Pečlivě vybraní herci jsou vynikající, jeden lepší než druhý. Gay postava není do scénáře vpletena uměle, ani nemá povahu laciné karikatury. Její úloha je zřejmá: na reakcích některých dalších postav demonstrovat postoj části společnosti k minoritám. Jakkoli by se mohlo zdát, že vývoj událostí schůze v průběhu filmu nikam nesměřuje, závěr, do kterého vyústí, je snad ještě mrazivější než veškeré předchozí dění: když se nedokážeme dohodnout, bude pohodlnější předat veškeré rozhodování nad našimi osudy těm hodným pánům, co dokáží vše snadno zařídit „přes firmu“. A dáme jim k tomu bianko plnou moc. Doslova. Třešničkou na dortu je zvolená hudba. Těžko si představit, že by se k takovému námětu něco hodilo méně než Jan Dismas Zelenka. Ale funguje to skvěle! Kontrast mezi vznešenou, nadčasovou barokní hudbou a veškerou malostí a ubohým hemžením, které cáká z plátna/obrazovky, je velmi výmluvný. Z bídy současné české kinematografie Vlastníci ční jako maják. „Morálku necháme stranou.“