Podrobnosti recenze

Z nevysvětlitelného důvodu jsem se pustil do sledování starší série filmů o Takumim. Mám ale Japonskou produkci rád. Vždycky je něčím provokující. Buď příběhem rozehraným až bláznivě do absurdna nebo zase komornější a zase útočící na city. Tohle je druhý případ. Už první díl byl pro mě dosti emociální a přiznám se, že tento druhý jsem nezvládl dokoukat na jeden zátah. Samozřejmě na mě působil Takumiho příběh, ale téma nevyléčitelně nemocného kluka, který o svém osudu ví a přesto chce strašně žít do poslední chvilky mě dostalo na kolena. Je to jeden z filmů, o kterém můžu říct, že ve mě nechal hluboký dojem a dlouho jsem o něm přemýšlel. Omlouvám se, že obecně filmy a seriály nehodnotím všeobecně, to neumím, píšu jen jak na mě působí.