Podrobnosti recenze

Americká velkoprodukce ráda zobrazuje, dle hesla, přání otcem myšlenky, vlastní zkreslený pohled na realitu. V tomto případě forma zase převýšila obsah. Ten je takový typický Hallmarkovský. Po počátečním odporu hlavní hrdinové zjistí, že realita je mnohem přívětivější, než si kdy představovali. Že i ten bílý, privilegovaný muž, může být v jádru dobrý člověk. Ale ty propletené prsty při milování si fakt mohli odpustit. Jen mě to utvrdilo v mínění, jak moc se jedná o naleštěnou bídu s unavenou Umou a hereckými modely, se kterými jsem se rád po čase setkal. No a konec, ten byl učebnicově přecukrovaný