Podrobnosti recenze

Další komorní projekt, který vznikl během lockdownu. Kromě propagace častého umývání si rukou a nošení (nedostačujících) roušek na veřejnosti, se jednalo především o propagaci potravinářských produktů, firem, nošení vícekrát použitelných nákupních tašek... Příběh byl prostý. Milovník jídla sdílel bydlení s hlučným hudebním maniakem, který jako spousta herců před ním a jistě i po něm, nedokázal pořádně zahrát ani jeden akord na kytaře. Už mi to přišlo jako pohrdání diváky. Kdyby aspoň nezabírali hmatník a nebo najmuli nějakeho hráče, kterému by natáčeli jen ruce. No a zpěv? Klasika, ale mladým holkám to zřejmě stačí. Winova role mi přišla zajímavější, stejně jako jeho živelnější projev, který byl přímým protikladem k Topsovu "úspornému" herectví.