Podrobnosti recenze

Na rok svého vzniku obdivuhodný film, silně erotická atmosféra je naprosto odzbrojující dokonce i dnes. Jak Haynesův Poison a Fassbinderův Querelle, tak samotný Genetův Un chant d'amour nesou společné znaky. Genetova záliba ve svalnatých mužích společenské spodiny (i zčernalý nehet dokáže u takových mužů vidět jako květ) se však nejvíce projevuje právě v jeho vlastním snímku. Ať už jde o vězně či námořníky, homosexuální erotika jako by byla v této kastě samozřejmostí, milostné toužení jako by snad ani nešlo vyjádřit jinak. Ač to zní naivně, je Zpěv lásky hlavně právě o té lásce a touze po ní. Fakt, že jde o nejerotičtější a nejdráždivější film jaký znám, na tom nic nezmění. III Odzbrojila mě metafora pohlavního údu jako hlavně smrtící zbraně. Nepůvodní hudební doprovod, který je na kopii z UBUWebu, má na finální atmosféře nemalý podíl, takže doporučuji tuto kopii. III Za kamerou stál i Jean Cocteau, který v titulcích nakonec nebyl uveden.