Podrobnosti recenze

Jijokorejci jsou "naprogramovaní" na výkon. Pro nějakých 70% jsou peníze hlavním smyslem života. V této kategorii jsou světovými premianty. Od mládí se učí ve škole, soukromě se doučují. Plný počet v testech totiž nemusí automaticky znamenat nejlepší hodnocení. Důležitá je i rychlost. Postava otce tak vlastně odhaluje jinak kašírovanou realitu. Na kamarády většinou nemají čas v tak nabitém časovém rozvrhu. Zajít si na jedno, dvě, tři...?Není čas a s kým. Účast ve školních klubech se dá aspoň zužitkovat v CV. Samotné randění je také pro nás méně pochopitelné. Samé slavení výročí, které klukům "leze do peněz". Holčičí závislost na rychlých odpovědích na jejich zprávy. Vše v poklusu. Přitom jde klukům o jediné...Takže jsem rád za tento reálnější vhled do dané problematiky. Děj je tuctový. Dva kluci jsou si souzeni. Vedlejší pár také. Proměna bad boye ve správňáka probíhá klasicky lusknutím prstu. Nejvíce mě tak oslovil hudební rozměr. Palec nahoru za angažování profesionálního hráče na piáno.