Podrobnosti recenze

Tohle je přesně ten typ seriálu, kdy se neskutečně těšíte na každou novou epizodu a současně se děsíte, co ještě přijde. Neskutečně poutavé, neskutečně děsivé. Nevím, nakolik se tvůrci drželi knižní předlohy, ale to, jak vykreslili obě hlavní postavy, je něco geniálního. Zejména u Minga (Up), kdy máte od začátku pocit, že tu postavu milujete, ale příběh přináší tolik indicií, že ta osoba nebude úplně v pořádku, že ta osoba bude pěkná svině, což ale váš mozek odmítá akceptovat, takže stále Mingovi věříte. Co se týká postavy Joeho (Poom), tak tam jsem zpočátku měl pocit, že tvůrci u něj zakomponovali tzv. Stockholmský syndrom. Přestože mu Ming neustále ubližoval, Joe ho nikdy nepřestal milovat. Poomovo herectví je úžasné, a myslím si, že nikdo jiný by nedokázal postavu Joeho zahrát lépe. Up a Poom mají opravdu talent, a věřím, že po tomto projektu je brzy uvidíme znovu. Koncept příběhu My Stand In je takový, že nejsou vyloženy všechny karty hned, a divák začíná chápat souvislosti až později a postupně, kdy najednou všechno do sebe zapadá, a všechno začíná dávat smysl. Pak ale přijde devátá epizoda, která opět zamíchá karty, a divák opět neví, na čem je. U této série jsem se nenudil ani sekundu. Vyzdvihnout musím celkovou vysokou úroveň zpracování od scénáře, přes casting, režijní vedení, kompozici scén a celkově postprodukci. Taktéž si cením, že jednotlivé epizody postrádají "viděli jste v předchozí epizodě" a "uvidíte v následující epizodě", a postrádají jakýkoliv productplacement. Od první epizody jsem nepochyboval o tom, že tahle série si zaslouží uznání a ocenění. U mě má čistých 100%.