Podrobnosti recenze
7.3 2 10
(Upraven: Březen 26, 2025)
Celkové hodnocení
5.5
Příběh
6.0
Herecké výkony
6.0
Zvuk
5.0
Zpracování
5.0
V úvodu si dovolím uveřejnit začátek synopse Martina Horyny:"Film můžeme sledovat, prožívat, hltat. Minh Quý Truong ovšem dobře ví, že některými filmy se můžeme i prosnít." Velikost souboru s titulky dává, vzhledem k délce filmu, tušit, že se nejedná o čistě konverzační snímek. Jedná se o typické dílo určené pro festivalové diváky. Jak s oblibou tvrdím, pro realizační tým, rodinu a přátele. Kdo nepochopí, není kulturně na potřebné výši...a podobné nálepky. Vraťme se ale ke snění. Už první obraz vám dá najevo, že pro pochopení musíte být bdělí a vnímaví. Pokud nechcete jen sledovat bezmyšlenovitě pohyblivé obrázky, tedy tzv. snít. Aspoň se vyhnete nutnosti volit, která varianta závěru je pro vás stravitelnější. Atmosféra je, od samého začátku, tak hutná, že by se dala pomyslně krájet. Těžký život, každodenní rutina, všude prach a špína, nevyhovující pracovní prostředí a hlavně všudypřítomná touha uzavřít otázku synů, otců, dědů, jejichž ostatky chtějí pozůstalí konečně uložit do rakví a pohřbít. Pro mě nejsilnější sdělení. Příběh samotných kluků brodících se v každodenním marasmu, je pro mě daní potřebnou k získání grantů. Současně se odehrávají dvě paralelní cesty. Někdy bohužel jen v krátkých pasážích. Občas bez logické návaznosti. Takové (klamavé?) probliknutí. Škoda nepovedené kamery a někdy necitlivého střihu.
