Podrobnosti recenze

Myslím, že před každým Felliniho dílem musí filmový fanoušek v úctě smeknout. A není tomu jinak ani u Satyriconu. Ve své překvapivé vizi antického světa (tak vzdálené komerčním velkohubým superprodukcím) nezůstal režisér nic dlužen pověsti originálního tvůrce, který umí donekonečna překvapovat výtvarným viděním, choreografickým citem pro aranžmá každé scény, propojením vizuální a zvukové stránky filmu, prolínáním ošklivosti a krásy... Ačkoliv gay motivy bychom v jisté míře našli obsažené ve více Felliniho filemch (Darmošlapové, Sladký život, Casanova), právě v Satyriconu se dostaly do popředí nejvíce a tvoří vlastně základní dějovou osu.