Podrobnosti recenze
9.9 3 10
(Upraven: Leden 15, 2010)
Celkové hodnocení
9.8
Příběh
10.0
Herecké výkony
10.0
Zvuk
9.0
Zpracování
10.0
Mistrovská Viscontiho freska zachycuje vznik a rozpínání fašismu a jeho propojení s německým velkokapitálem lépe než jakýkoliv jiný film na obdobné téma. Dovolím si jen krátké poznámky, vztahující se ke gay tematice: scéna "dlouhých nožů" uvozená koupáním nahých mladíků a vrcholící krvavým masakrem je fascinující pompézní atmosférou a tušením blízké tragédie.
Druhá poznámka je ryzí spekulace: Postava, kterou ve filmu ztělesňuje režisérův tehdejší milenec Helmut Berger je sice v příběhu pojednána jako zhýralý heterosexuální pedofil, z logiky děje i z charakteru postavy by však mělo jít spíš o homosexuála (v jedné z úvodních scén filmu vystupuje před šokovanými příbuznými na rodinné oslavě v ženském přestrojení a zpívá). Domnívám se, že režisér záměrně nechtěl spojovat homosexualitu s patologickou úchylkou, a tak hrdinu raději nechal osahávat a k smrti dohnat malou holčičku.
Poslední hnidopišský postřeh: u komentáře k filmu je použit citát "Jedno ze základních děl italského neorealismu..." V době vvzniku díla byl již neorealismus dávno překonaným směrem, Visconti z něj sice za války a záhy po válce vycházel (Země se chvěje), ale přetvořil ho k obrazu svému a vypěstoval si vlastní rukopis vyznačující se pečlivou výtvarnou kompozicí, volným tempem a precizními hereckými výkony, což je v přímém kontrastu se základními znaky neorealistické syrovosti.
Druhá poznámka je ryzí spekulace: Postava, kterou ve filmu ztělesňuje režisérův tehdejší milenec Helmut Berger je sice v příběhu pojednána jako zhýralý heterosexuální pedofil, z logiky děje i z charakteru postavy by však mělo jít spíš o homosexuála (v jedné z úvodních scén filmu vystupuje před šokovanými příbuznými na rodinné oslavě v ženském přestrojení a zpívá). Domnívám se, že režisér záměrně nechtěl spojovat homosexualitu s patologickou úchylkou, a tak hrdinu raději nechal osahávat a k smrti dohnat malou holčičku.
Poslední hnidopišský postřeh: u komentáře k filmu je použit citát "Jedno ze základních děl italského neorealismu..." V době vvzniku díla byl již neorealismus dávno překonaným směrem, Visconti z něj sice za války a záhy po válce vycházel (Země se chvěje), ale přetvořil ho k obrazu svému a vypěstoval si vlastní rukopis vyznačující se pečlivou výtvarnou kompozicí, volným tempem a precizními hereckými výkony, což je v přímém kontrastu se základními znaky neorealistické syrovosti.
