Podrobnosti recenze

Kritický ohlas Kushnerovy dvoudílné divadelní hry, která ve své době proletěla jako lavina všemi největšími světovými jevišti, podle mého jednoznačně svědčí o její vyjímečnosti a síle. Na jedné straně okázale zaujaté nadšení a superlativy všeho druhu, Pullitzerova cena a spousta dalších významných ocenění, na straně druhé (a dlužno podotknout, že jen ve skromném počtu recenzí) okázale zaujaté znechucení, slova o morálním kýči a pokryteckých orgiích homosexualistické politické korektnosti. Nic mezi tím - což bývá odnepaměti charakteristickým průvodním znakem pro ta nejsilnější umělecká díla.

Protože svou hru autor přepsal do filmového scénáře téměř doslova a beze zbytku, je docela logické, že s obdobnou intenzitou a ze stejných úhlů je vnímán i tento film.

Kushner podle mě velmi brilantně vystihl nejproblematičtější rysy amerického společenského, politického i kulturního života, ale to samo by k takovému ohlasu ve světě nestačilo. On svým záběrem americké hranice překračuje a dotýká se globálních rozměrů - jeho výpověď je mnohými označována jako dosud nejvýstižnější zpráva o stavu světa na přelomu třetího tisíciletí po Kristu, jež bude shodou okolností s nejvyšší pravděpodobností také posledním tisíciletím v historii lidstva, jak je známe. Pokud jste viděli Spielbergův Mnichov, který je také Kushnerovým dílem, možná připustíte, že na takovém hodnocení opravdu něco bude.

Zřejmě už jsem se dostatečně odkopal, aby bylo jasné, že i já považuju tenhle film za jedinečný nejen pro svůj obsah, ale i pro vizuální kvalitu a v neposlední řadě taky pro skvělé herecké obsazení a výkony - zejména Meryl Streep, Al Pacino a Emma Thompson tu podle mě vytvořili jedny ze svých životních rolí. Mě fascinoval především Al Pacino, protože jsem ho myslím nikde jinde neviděl hrát s tak viditelným osobním nasazením a nelíčenou hereckou rozkoší. Samozřejmě mu k tomu pomohla i vyjímečnost jeho role, která se s dokumentaristickou věrností opírá o skutečné osudy a životní peripetie skutečného Roye Cohna. Za vynikající považuju i hudbu a speciální efekty, které účinek Kushnerovy umělé reality kongeniálně znásobily.

Pokud stále trváte na tom debilním dělení světa na levici a pravici, stojí pro vás tenhle film zajisté a jednoznačně nalevo, stejně jako drtivá většina americké kultury, která trvale odmítá vnímat konzervativní republikánství a reaganismus tuplem jako objektivně hodnotitelné entity a nemá pro ně nic jiného než okázalé zvracení na veřejných místech. Není divu, ono je tak trochu základní podstatou pravicovosti i levicovosti ovázat si oči hadrem a kálet na protější stranu, jiný pořádný smysl už obě tyhle kategorie ani nemají, podívejte se jen na ten roztomile ochotnický a brutálně destruktivní dupák, který se už dvacet let neúnavně tančí v českém parlamentu s nasazením hodným samotného Lenina.

Nové tisíciletí na tohle fosilní palivo už podle mnoha známek nepojede, což musí degenerující euroamerická demokracie cítit s přibližně stejně intenzivní stísněností jako degenerující totalita v Číně, přičemž se raději neodvažuji odhadovat, co by asi tak mohl cítit Střední východ, bude-li mít na formulaci svých pocitů vůbec dost času.

Že to všechno nakonec vyrazí tím nejlepším směrem, o tom nepochybuji: nevím sice kudy, což momentálně asi neví nikdo, ale vím s jistotou, že tato planeta má jako všechna spořádaná kosmická tělesa a psí srst samočisticí schopnost.
Kdo chce, může se mi vysmát, ale přiznávám beze studu, že i Andělé v Americe ve mě vyvolávají potřebu takto uvažovat o naší všeobecně společné budoucnosti. A to, že Bůh před námi utekl neznámo kam v roce 1906 po památném zemětřesení v San Franciscu, považuju za objev století, který předčí i teorie relativity a velkého třesku!

Ano, je to místy pompézní, je to ikonické, ale tytéž atributy má i rocková hudba nebo Richard Wagner, aniž by to jakkoliv snižovalo jejich hodnotu.
Kushner je zkrátka jen jeden a zhola nic mi nevadí, že to není zrovna Shakespeare: ten je taky jenom jeden, a nemyslete si - další už nikdy nepřijde!