Podrobnosti recenze

Tenhle film si můžu kdykoliv pustit znovu, z mnoha pohledů se mu žádný jiný nevyrovná.

Příběh je velice jednoduchý, přímočarý a pořádně kontroverzní. Homosexuální kluk se tak trochu zamiluje do útlé dívky, hubené a ploché jako prkno. Jeho partner na ni nepříčetně žárlí. Když ji málem zabije, romance končí a oba hoši odjíždějí. Do toho jedna venkovská tancovačka ve stodole s obludným amatérským striptýzem, jedna krvavá bitka s homofobními mládenci a mezi tím se bůhvíproč potuluje úchylný homosexuální zoofil, kterého si s gustem zahrál mladý Gérard Depardieur.

Co z něj dělá jedinečnou záležitost, jsou mimořádně silné ingredience nejtěžšího kalibru.

První je v osobě autora a režiséra Serge Gainsbourga. Skladatel, klavírista, zpěvák, textař, básník, malíř, spisovatel, herec. Bohem navýsost obdařený kontroverzní skandalista a zároveň možná i nejvlivnější umělec francouzského showbyznysu 60. a 70. let. Jeho písně zpívali i Jacques Brell nebo Juliette Greco, France Gallovou přivedl k vítězství v kdysi velmi prestižní soutěži Eurovize. Hyperaktivní zůstal až do své smrti (1991). Ještě v roce 1985 nazpíval s vlastní dcerou značně skandální kousek - Lemon Incest - a natočil k němu i ošklivě explicitní polonahý videoklip.

Pak je tady Jane Birkinová. Anglická herečka a zpěvačka, která přenesla kouzlo flower power z londýnské Carnaby Street do Francie, kde byla 13 let Gainsbourgovou životní partnerkou. Její nezaměnitelná fyziognomie se stala velmi pravděpodobně hlavním inspiračním zdrojem celého příběhu. Vynikající herečka je hvězdnou stálicí - filmy točí dodnes a vydala i víc než 15 písňových alb. Z jejího popudu vznikla také legendární kožená dámská taška "birkinka", kterou dodnes vyrábí a za nekřesťanský obnos prodává módní závod Hermès Ostrich.

Píseň, od níž film převzal svůj název (Miluji tě - já už ne), vznikla o devět let dřív. Skládá se z hypnoticky vtíravé melodie, kterou občas probarví nekompromisní zvuky vášnivého ženského orgasmu. Orgastický part původně nazpívala v roce 1967 Brigitte Bardotová. Když ale uslyšela, co provedla, tak z projektu vycouvala a zakázala zveřejnění (snad ani ne tak kvůli erotice, jako spíš kvůli příšernému zpěvu, jak dosvědčí YouTube). O dva roky později její místo zaujala rafinovaně nezdrženlivá a skvěle zpívající Birkinová. Vznikl tak obrovský hit, jeden z nejspolehlivějších diskotékových ploužáků, který samozřejmě neustále někde zakazovali a lomil nad ním rukama nohama dokonce i papežský stolec. Nezapomenutelná melodie je jedním ze dvou hlavních hudebních motivů filmu.

Joe Dallesandra objevil kdesi na ulici v New Yorku Andy Warhol. Bisexuální hřebec vystupoval v hlavních rolích proslulých undergroundových filmů (Lonesome Cowboys, Flesh, Trash, Heat) a stal se hvězdou americké sexuální revoluce, masturbačním idolem žen i mužů. Jeho rozkrok a zadek v těsných džínách najdete v téměř životní velikosti na obou stranách Warholova obalu alba Sticky Fingers od Rolling Stones (s vyzývavě vlepeným funkčním zipem v poklopci). Je však třeba dodat, že Dallesandro není jen neustále svlékaný krasavec, ale zároveň i dost slušný herec, jehož filmografie sahá až do nového milénia a objevil se například i vedle Bruce Willise, Johnyho Deppa nebo Drew Barrymorové.

Čtvrtou ingrediencí je neuvěřitelná naturalistická verze análního sexu, provázená noc i nervy drásajícím zvířecím řevem Jane Birkinové. V kombinaci s dráždivou nahotou obou aktérů ve své době v umělecké kinematografii šokující erotika. A taková zůstává i dnes, soupeřit s ní může snad jedině Lars von Trier (a možná ani není náhodou, že hlavní ženské postavy v jeho filmech Antikrist a Nymfomanka hraje Charlotte Gainsbourgová, dcera Gainsbourga a Birkinové a protagonistka písně Lemon Incest).

Nenechte se zmást tím, jestli na vás moje barnumské popisování působí jako ikonické a povrchní. Radši si to pusťte a přesvědčíte se, že za tím vším stojí opravdu unikátní kinematografický solitér.