Podrobnosti recenze

Připomenout tenhle film se moc hodí, s nevelkou odchylkou uplynulo sto let od doby vzniku jeho literární předlohy (1912). Jistě je klíčem k filmu právě Mannova povídka, a Mann nebyl autorem příběhů s primárně erotickými motivy. Hledejme v něm spíš zakódované jeho konfese o estetice, asi také jeho pocit z doby (nesmírně podobné té dnešní). Nějaký ten Freud, určitě. Myslím, že interpretaci povídky jako gay příběhu chtěl předejít i Visconti: představitel Tadzia nepůsobí jako nevinný andělský kluk, ale jako dívenka, která už ví, že se líbí, a umí to uplatnit. Což nám jistě nebrání najít si ve filmu právě to, co tam chceme mít.