Podrobnosti recenze

Dobře udělaný a neošizený film sestavený podle řady mnohokrát osvědčených vzorů. Krásní lidé, líbivá prostředí, ladící muzika. Prvoplánové, velmi útočící na city, mnohokrát by méně bylo více (scéna se snubními prsteny!), jenže tak to vidíme my s našimi evropskými studenými čumáky, toto je pro jiné publikum.

Frňáky můžeme ohrnovat, jak nám libo, jenže si nelze nepoložit otázku, jestli to u nás opravdu děláme lépe. Jestli citlivá společenská témata umíme podat také běžnému divákovi a něco tím udělat pro něj i pro sebe. Totéž téma u nás by bylo pojato velmi skorointelektuálsky, velmi Geislerová-Vilhelmová-Liška-Macháček, velmi málemalternativa, velmi estetika-ošklivého, velmi hlavně-kšeft-pro-kamarády-oni-nám-to-oplatí. Náš obyčejný divák by pak logicky vykřikl něco o buzerantských intošských hámotinách, přepnul TV na fotbal a otevřel další lahváč. Ten venezuelský dostal způsobem, který je pro něj uchopitelný a který se nesnaží nad něj povyšovat, řadu impulzů k zamyšlení. Vůbec nemyslím, že bychom se na tenhle film měli dívat s povýšeneckou shovívavostí. Když dobří filmaři na obyčejného diváka kašlou, moc rádi se ho ujmou Troškové a Grodečtí...

Ve filmu je - naprosto povrchně a hlavně k vystavění komického paradoxu - nakousnuto téma HT dítěte v rodině HM rodičů. Kolik přemýšlivých evropských filmů by se na to téma dalo (a mělo) natočit... Jsou nějaké takové?