Podrobnosti recenze

Dívat se na film Victim je snad i povznášející: kontroverzní téma, riziko společenského deklasování, a přesto se toho odvážil jak zdánlivě neviditelný tvůrčí tým, tak herci, kteří jako "tváře" filmu byli první na ráně. O něco jim šlo a něco pro to riskovali. Jestli se dnes těšíme dost rozsáhlé svobodě, vděčíme za to - třeba vzdáleně - i jim. Zejména případ nešťastného Turinga vyvolává pohoršení nad (tehdejším) britským konzervativismem. K dekriminalizaci homosexuality došlo v UK v roce 1967, u nás v roce 1961. Rozdíl ovšem není tak velký. Porovnejme pro změnu, jaké filmy se kolem roku 1961 točily u nás. Některé umělecky hodnotné určitě, rozhodně však ne takové, které by jako Victim reagovaly na skutečná, společensky palčivá témata (pokud tím nemyslíme příběhy, jak se zatracenci z řad poražené buržoazie či kulactva marně snaží narušit úsilí pracujících při plnění pětiletého plánu).

Jak píše ondrej76, jako filmové dílo to velký zázrak není, i když myslím, že se filmaři přímo snažili manifestovat, že příběh sice divák dostává v obalu detektivky, ale detektivní podívaná je to poslední, o co jim jde. Leckterý "naučný" dialog by v dnešním filmu asi už rušil: díky Bohu... Občas se ale člověk přeci jen pobaví, třeba scénou, kde Farr jakoby náhodou rozsvítí stolní lampu, aby se pak nad ní s paní Farrovou střídali dramaticky nasvíceni odspodu v jednom z klíčových dialogů. Ale opět - všude je něco: u nás v téže době šperkovali udatné poručíky a kapitány Bezpečnosti svou bodrou lidovostí soudruzi Moučka, Vala, Bek. To ti britští policisté vypadají přeci jen líp.

A ovšem: Dirk Bogarde... Jistě fyziognomií Eduarda Cupáka připomíná, ale Cupákův erotizující hlas, ten byl jen jeden.

Myslím, že film Victim patří k těm, které by - přinejmenším z piety - měl vidět každý našinec.