Podrobnosti recenze

Bude to asi působit bláznivě, ale film Spetters ze všeho nejvíc připomíná úvod Komenského Labyrintu světa. Také postavy filmu procházejí svým světem (menší holandské město 70. let), aby Verhoeven mohl ukazovat a kritizovat řadu špatností, alespoň těch, které lze vnímat dvacetiletýma očima. Film proto v některých divácích vyvolává pocit, že si Verhoeven vybral cílů příliš mnoho, a v jiných divácích pocit, že jich je tak právě dost ke kritice celé epochy a celé společnosti. Šíře záběru vede k jisté rozostřenosti, která ponechává prostor pro nesmyslné výpady, že Verhoeven útočí proti gayům, ženám, či postiženým.

Základní téma děje, snaha zlepšit svůj osud pošetilým honem za pozlátkem, obsahuje překvapivou logickou trhlinu. Femme fatale příběhu, dívka z fastfoodového stánku, sice dokáže obstarat pro jednoho z hrdinů sponzorskou podporu světově proslulé firmy, nic podobného ale neudělá pro sebe, a budoucnost místo toho hledá u dvacetiletých, naprosto nezralých mladíků. Současně ovšem říká, že především potřebuje pocit jistoty, láska přijde potom. To se nějak nepovedlo.

Všichni, kdo o filmu píší, mají potřebu vypořádat se s otevřenými scénami s nahotou, sexem a násilím. Problém ale nespočívá v tom, že je film obsahuje, jako spíš v tom, že naprostá většina jiných filmů se jim vyhýbá. Verhoeven zobrazuje skutečný život, nic nereálného. Má to podobný efekt, jako návštěva nudistické pláže: bez hry na schovávanou jsou obšourná zvědavost a napětí pryč. Proti tomu běžné filmy jsou se svými nápovědami a zdůrazňujícím zakrýváním pornografii daleko blíž. Bylo by ale nesmírně hloupé považovat tyto scény za to nejzajímavější na celém filmu.