Podrobnosti recenze

Dvouhodinové nahlédnutí do světa narkomanů, kteří ještě nejsou na dně, nežijí už ale ani ze dne na den, ale od dávky k dávce, a aby na ni měli, dealují drogy, prostituují se a kradou. Občas se i pomilují, jenže je to už jen mechanický sex, skutečné vzrušení přináší pouze droga. Kladněji působí ústřední postava Alexe díky tomu, že herec je mladý a natolik sympatický, že to proniká i nevábnou rolí; ve skutečnosti ani Alexovi nekyne byť jen zrnko naděje. Je obtížné s těmi ztracenci soucítit, a úplně nemožné mít kvůli tomu výčitky svědomí. V anotaci se píše, že aktéři příběhu jsou "rukojmími tržní logiky společnosti" - to jenom ukazuje, že pisatel nepoznal život za železnou oponou: tohle neštěstí na společenském uspořádání nezávisí, lišit se může pouze poměr represe a ochoty podat pomocnou ruku. U nás přinejmenším do sedmdesátých let dominovala represe, teprve potom přistoupily i snahy o modernější postupy prevence a léčby.
Film je obtížné zařadit, jde o cosi jako fiktivní dokumentární drama. Dojmu dokumentu je podřízeno vše, od užívání ruční kamery přes mrazivé prostředí zimního Montrealu až po cíleně přetemnělé záběry. Bohužel, nástroje k dosažení autenticity mnohdy vyvolávají spíš dojem nezvládnutého řemesla. Nedokumentárně působí nadměrně dlouhé pokusy o psychologizující záběry, kdyby se sestříhaly, film by se dostal na přijatelnou délku, aniž by divák o cokoli přišel. Režisér za patnáct let natočil pouhých šest filmů, z toho jeden krátký a jeden dokumentární; snadno vytušíme, proč dostal tak málo příležitostí.