Podrobnosti recenze

Možná už popáté jsem se k Proře vrátil, a pořád myslím, že je to žhavý kandidát na nejlepší krátký gay film. Bez falešného sentimentu, falešné romantiky, falešných nadějí. Ohromně to připomíná Sommersturm v tom, že vlastně neuvidíme nic mimořádného, nic zvlášť atraktivního, žádné velké emoce, napětí, erotiku, ale že se filmařům podařilo dílku vtisknout atmosféru, cosi... třeba, že tenhle příběh bychom (v tom věku) rádi prožili. Navíc se - oproti Letní bouři - podařilo vyhnout polopatickému závěru i přeci jen poněkud humpoláckému německému humoru. Určitě se na dobrém dojmu podepsalo, že včetně herců jde o práci profesionálů, že se nemuselo moc šetřit, a že se podařilo naplno využít působivé prostředí. Prora na míle předbíhá celou tu záplavu školních cvičení, jimiž většina krátkých gay filmů je, a která jsou v drtivé většině splácána podle jednoho kýčovitého a desítky let starého mustru.