Podrobnosti recenze

Za úšklebek, který mi vyvstal na tváři nad posledním záběrem filmu, se stydím. Falscher Bekenner si úšklebky nezaslouží. Vznikl už před deseti lety, a přesto je v něm už obsažena odpověď na mnohé otázky, které nás napadají nad stavem německé společnosti dnes. V Rusku mívali hoře z rozumu, v Německu mají hoře z blahobytu.
Příliš milující, příliš pečující a příliš starostliví postarší rodiče, velmi dobře situovaný střední stav, velmi jasné představy o cestě nejmladšího syna za stejně hezkým středostavovským životem. Příliš bohatá, příliš pečující a příliš usměrňující německá společnost s velmi jasnými společenskými vzory, s příliš pevnými vzorci chování, s příliš určitou představou, co je správné: povinná svoboda. Společnost, která vlastně už všeho dosáhla, nemá o co usilovat a mentálně stárne. Působení obojího se sečte při nástupu kluka, který právě absolvoval, do života.
Nikdy nic nemusel, nikdy mu nic nechybělo, nikdy se o nic nestaral, všechno obstarali jiní. Nečeká se od něj nic jiného, než že nastoupí na předurčenou cestu. Jenže on na ni nechce, komu by se chtělo vylézat ze skleníku, kde mu nikdy nic nechybělo, a vlastně odtud ani doopravdy nemusí? On by rád něco podle svých vlastních představ, to by ale nějaké své představy musel mít: nikdy je neměl a mít nemusel, a i kdyby je měl, nebyly by mu k ničemu, pokud by nezapadaly do očekávání rodičů a společnosti. Naprosto nechápe, proč a na co vlastně se ho při pohovorech před přijetím do práce ptají - nikdy se nemusel o nic ucházet, všechno dostal automaticky, tak proč ty šaškárny? A tak místo skutečného hledání vlastní cesty, která by měla jakýkoli smysl, udělá pitomost. Je to sice pitomost, ale první skutečný čin jeho života, a když ho završí, se zadostiučiněním se usmívá.
Nedospělost skleníkových květinek, jaké pěstuje příliš bohatá a nadměrně pečující společnost, je demonstrována i na Arminově sexuálním životě. Mohl by sice mít holku, s níž jakž takž navázal kontakt. To by ovšem na její otázku, co si o ní myslí, musel odpovědět to, co ona očekává. Jenže on jí jen řekne, že na ni myslí, když onanuje; bohužel mu přepečlivá maminka zapomněla říct, jak se balí holky. Možná je ale homosexuál: v jeho představách vystupuje grupa motorkářů, která ho znásilňuje na veřejném záchodku. O homosexuální tužby jít ale také nemusí, třeba jen o snahu popřít předchystaná schémata, třeba jen o zoufalé přání konečně něco muset, konečně nebýt s láskou opečováván, ale být pokořen něčím hnusným. Tyto scény se odehrávají jen v jeho představách, některé anotace a recenze uvádějí nepravdu tvrzením, že jde o součást reality příběhu, nebo že dokonce prostituuje; tak či tak, pěším touláním po dálnici a návštěvami záchodku ze svých představ jde rizikům či šancím v reálu vstříc, ale jako ve všem, nenaplní je, čin je zatím stále jen snem. Když ho vidíme ležet v napuštěné vaně s penisem v ruce, nemasturbuje, ale močí do vody, a rozkoší je mu nejspíš představa, jak by se maminka, která právě klepe na dveře, vztekala, kdyby to viděla... ale u něj vlastně i to je čin.
Falscher Bekenner není snadno přijatelný pro každého, a při vší dobré práci tvůrců je přeci jen v lecčem i nešikovný, zejména ve špatném odhadu, co divák reálně může v toku záběrů stihnout vnímat a zapamatovat si. Je zábavné na IMDB vidět, jak těžce se s ním rve i to americké publikum, které se zajímá o nezávislé filmy.