Podrobnosti recenze

Na CSFD se dočteme, že scénář napsal Lee Galea v patnácti letech. Umožňuje to pochopit základní problém: pokud je hlavním postavám dopřáno i třeba jen trochu radosti a štěstí, je to jen proto, aby následoval ještě hlubší pád. Pubertálně hyperkritické oko scénáristy vidí velmi ostře všechno špatné, zatímco vše hezké je samozřejmé a nestojí skoro za zmínku. Výsledkem je, že zpočátku milý příběh adolescentních gayů se proměňuje ve stále temnější story končící tragédií. Hrdinové nenarážejí na homofobii, jak by se dalo čekat: skoro všichni kolem přijímají po prvotním překvapení jejich orientaci s pochopením, udánlivý homofob se v závěru omlouvá. Zdrojem zla je alkoholismus jediné postavy.
Nemá cenu opakovat výhrady z řady recenzí zde i na IMDB: film je sérií klišé a nešikovností skoro amatérských. Krom toho, že závěrečná krize měla mnoho přiměřenějších vyústění, asi největší logickou botou příběhu je tragické vyvrcholení: skutečná láska by Willovi nedovolila uchystat Michaelovi tak šokující ranní podívanou. Touha zahrát si v patnácti na Shakespeara a mít "svou vlastní verzi" scény v hrobce přebila všechnu soudnost. Závěr je pak už jen naprosto nerozpačitou ždímačkou na city, nad níž se můžeme bavit počítáním, kolikrát už jsme jednotlivé scény viděli v jiných filmech. Opravdu překvapí, že Galea neměl v dospělosti vůči své scénáristické juvenilii větší odstup, a že se našel někdo ochotný věc financovat.
Přesto: pokud má někdo náladu na přehledný a silně dojímavý příběh s docela pohlednými kluky, může být uspokojen, jestliže je ovšem ochoten nepřemýšlet, jak a z čeho je film udělán: za tohoto předpokladu slzy potečou proudem.