Podrobnosti recenze

Tři neurotičtí gayové kolem třicítky se vypraví z Paříže na dovolenou do rakouských Alp. A řekněme rovnou, že tenhle film prostě nefunguje.

To se stává, že humor, narážky a hlášky, které vznikly v malé uzavřené skupince propojené společnými zážitky i vzájemným lidským naladěním, nezabírají, pokud se přenesou před širší publikum. Zabírat ani nemohou, k pochopení chybí právě ony společné zážitky i lidský soulad. Zřejmě právě tohoto omylu se dopustil i rakouský režisér Patric Chiha. Humor je v jeho filmu vystavěn na dvou okruzích témat. Jednak na interakci hlavních postav, které přijíždějí ze světového velkoměsta, v podstatě týpků, jimž naši předkové říkávali "budižkničemu", s pracovitými obyvateli malého alpského městečka a s jejich po staletí budovanými zvyky a tradicemi. To je motiv, který věru nezáří novotou. Součástí toho je i humor založený na jazykové nekompatibilitě, něco tak vyčpělého, že je z toho člověku špatně. Druhým zdrojem "zábavy" jsou neurotické projevy postav, a i z toho je nevolno: je-li inspirací humoru choroba či postižení, obvykle to hodně zapáchá, ono holt ne každému je dáno umění natočit film Forrest Gump. Nad zdlouhavými záběry, jak jedna z postav při psaní nutkavě zarovnává knihy v polici, se má divák patrně válet smíchy, ve skutečnosti by za ně pan režisér zasloužil pár facek. Zvláštní oprsklostí je pak podmalování některých scén v tomhle filmařském nic mahlerovskou hudbou.

Tohle, naštěstí, nejsou kluci jako my. Nudný, naprosto nezajímavý příběh nudných, naprosto nezajímavých postav, nudný, naprosto zbytečný film.