Podrobnosti recenze

Asi tak do poloviny se nezdá, že jde opravdu o tradiční příběh dospívání, byť někteří diváci přirovnávají Jamese k Holdenu Caulfieldovi. Spíš sledujeme oprsklýma očima vnímavého a kultivovaného pubescenta směšné stereotypy a nešvary americké vyšší střední třídy i figurek, které se kolem ní motají. Nejde o výsměch zlý, tahle kritika je hodně shovívavou sebekritikou vrstvy, jejíž jsou autoři součástí. Sice nic nového, k tomuhle úhlu pohledu i stylu humoru se ale lze vracet. Pak bohužel přijde zlom, kdy James sám přijme pomoc psychoterapeutky, kdy - chtělo by se napsat - podlehne a začlení se do systému, do systému příběhů o dospívání. Děj se překlopí do série klišé, legrace ustupuje nerozpačitému poučování a moralizování, divák není ušetřen ani vyčpělé citově vyděračské trapnosti, kdy hrdina rozsévá popel milované nebožky.

Nad Holdenovým chytáním v žitě jen těžko neukápne slza. K Jamesovi cítíme sympatie, právě proto ale víme, že musí projít konflikty, jimž se dosud usilovně vyhýbal, protože má-li dospět, potřebuje je jako sůl.